Přechod z MacBooku Pro 2015 na MacBook Pro 2018 s Touch Barem. Tři roky inovací v praxi

Můj předešlý Apple počítač, MacBook Pro 2015, byl opravdový mazel. Poslední verze MacBooku Pro s USB porty, HDMI a vstupem na SD kartu. I po více než dvou letech fungoval bez jakýchkoliv problémů a vše bylo tak, jak kdybych ho teprve před pár dny vyndal z krabice. Přesto jsem se rozhodl přejít na nejnovější verzi MacBook Pro 2018 s Touch Barem hned z několika důvodů: 

1. Rád si hraji s technologickými novinkami
2. Naskytla se mi příležitost odjet do zahraničí, kde počítač stojí zhruba o 30 % méně než by stál v ČR
3. Podařilo se mi dobře prodat stávající MacBook Pro 2015

Abych byl upřímný, dlouho jsem si tímto rozhodnutím nebyl jistý a trochu jsem se obával, jestli toho nakonec nebudu litovat. Přeci jen, změna je to relativně veliká. Jelikož recenzí na letošní generaci MacBooku Pro nebylo mnoho, pořádně jsem ani netušil, do čeho se vlastně pouštím. Nejvíce děsila výdrž baterie a integrace dotykového Touch Baru. Jelikož podobná situace čeká naprosto všechny majitele předchozích modelů MacBooku Pro, rozhodl jsem se sepsat postřehy z přechodu na novou generaci jablečného laptopu a zároveň celý článek pojmout také jako odlehčenou recenzi.

Konstrukce a design

• Šasi: Stejně jako všechny Apple produkty se MacBook Pro pyšní naprosto špičkovým designem. Rozhodl jsem se pro vesmírně šedou variantu, která mi osobně přijde jako nejatraktivnější. Zprvu jsem se neubránil povzdechnutí nad absencí svítícího loga Applu, ale po pravdě jsem na to v praxi ani nepomyslel. Počítač působí podstatně menší, než můj původní MacBook Pro z roku 2015, a zároveň je i mnohem lehčí. Dokonce i displej je o trochu větší kvůli užším okrajům. Zmínit si zaslouží také integrované reproduktory, které se nedají ani trochu srovnat s tím, co Apple montoval do minulých modelů. Sice si moc často nepouštím hudbu nahlas, raději poslouchám přes sluchátka, ale když už tak učiním, je markantní rozdíl. Jediná nevýhoda silnějších reproduktorů je asi to, že počítač při vyšších hlasitostech začíná mírně vibrovat.

• Klávesnice: na tohle si člověk asi jednoduše musí zvyknout. Přechod z předešlé klávesnice na nejnovější verzi s motýlkovým mechanismem je znatelný, ale určitě bych neřekl, že je to změna k horšímu. Ze začátku se mi stávalo, že když jsem stiskl konkrétní klávesu, nestihl jsem postřehnout její zpětnou vazbu. Co ale opravdu oceňuji je její tichý chod. Uvědomil jsem si to teprve před pár dny, kdy jsem si vzal počítač na přednášku, kde si běžně každý druhý student dělá poznámky do vlastního notebooku a musím říct, že hlasitost okolních klávesnic mne opravdu iritovala. Tu vlastní jsem přitom sotva slyšel.

• Kloub víka displeje: Apple designově upravil i tuto část zařízení. Můj předešlý MacBook měl na zadní straně černý plastový pant, u nových modelů je ovšem celý ze stejného hliníku jako zbytek šasi. Vzhled je díku tomu určitě více estetický, ale upřímně musím přiznat, že mě pant chvílemi otravuje. Nestává se to pokaždé, ale někdy když chci počítač otevřít, nebo naopak zaklapnout, tak pant tak jakoby křupne. Ne že by to bylo hlasité, ale není to tak plynulé a hladké, jak jsem byl zvyklý u předešlého počítače. Je to sice drobnost a možná se to i časem trochu ‘ošoupe’ a bude to v pořádku, ale i na detailech záleží. 

Touch Bar

Nebyl jsem si úplně jistý, jak rychle si na tento nový prvek zvyknu a vůbec, jestli je vlastně užitečný. Po třech týdnech používání ale musím říct, že v něm vidím jistou výhodu oproti standardním klávesám. Líbí se mi, že Touch Bar je jednoduše upravitelný a tudíž každý, kdo je nad nastavením ochotný strávit pár minut, si v tom podle mě dokáže najít své. Rozhodně si nemyslím, že je to na obtíž, nebo že by mě to nějak zdržovalo či omezovalo, to určitě ne, ale je to zkrátka o zvyku.

Kolikrát si všimnu, že stále používám zkratky a postupy i přes to, že Touch Bar nyní poskytuje mnohem rychlejší a elegantnější řešení. Dokonce jsem zkoušel aplikaci ‘Haptic Touch Bar’, která každé kliknutí na dotykový proužek spojí s vibrací trackpadu, takže to skoro působí, jak kdyby jste mačkali fyzické tlačítko. Sám jsem si ale došel k závěru, že to nepovažuji za důležité a absence fyzických tlačítek mi nechybí, ale je určitá skupina uživatelů, která si na to stěžuje.

Baterie

MacBook Pro 2018 dostal o něco větší baterku než jeho o rok starší předchůdce. Já byl zvyklý u předešlého MacBooku Pro dosahovat okolo 8 až 10 hodin na jedno nabití, při běžném používání (nic náročného) a to i přes to, že měla baterka přes 300 cyklů. Prvních pár dnů jsem byl proto velice zklamaný z výkonu baterie, která vydržela jen okolo pěti hodin. Změna nastala po týdnu, kdy se výdrž z nějakého důvodu podstatně zlepšila a nyní je na zhruba devíti hodinách, což považuji za optimální pro mé potřeby.

Recenze MacBook Pro 2017 s Touch Bar: když budoucnost dorazí o pár let dřív

Samozřejmě to záleží na nastavení systému, displej je totiž opravdový žrout energie a tudíž vyšší jas znatelně snižuje výdrž baterie. Co mě ale trochu trápí, je způsob jakým se MacBook čas od času přehřívá. Obzvlášť když ho používám a zároveň nabíjím, tak Touch Bar i kovová konstrukce pod klávesnicí se až nepříjemně zahřívá. Při delší práci to začíná být poněkud otravné, hlavně když samotné klávesy jsou tak tenké.

Displej

Zde se opět jedná o znatelný pokrok vpřed. Předešlý MacBook Pro sice měl již povedený Retina displej, ale toto je naprosto jiná káva. Ostrost a barvy se opravdu nedají srovnat s minulou generací MacBooků. Po pár dnech jsem si ovšem všiml, že když delší dobu koukám do obrazovky a následně se podívám po okolí, tak to chvilku trvá, než si na to mé oči zvyknou. Domnívám se, že je to kvůli LCD podsvícení, které ‘bliká’ na tak vysoké frekvenci, že to náš mozek vůbec nezaregistruje, ale když na obrazovku koukám delší dobu, najednou mám problém zaostřit jinam.

Konektivita

MacBook Pro 2018 už má pouze čtyři Thunderbolt (USB-C) porty a 3.5mm jack pro připojení sluchátek. Z toho důvodu jsem byl nucen pořídit USB-C hub za pár stokorun, který má 3x USB 3.0 a ethernetový port. Nemůžu říct, že by mi absence jiných portů chyběla, naopak si myslím, že je to relativně dobrý kompromis, který umožňuje přístroji být podstatně tenčí. Co mi ale opravdu chybí je MagSafe.

Nabíjení přes USB-C se nedá srovnat s jednoduchostí a elegancí magnetické nabíječky. Také mi přijde že nabíjecí kabel od Applu se kolikrát těžko vyndavá z počítače, k tomu ani nemá LED diodu pro indikaci stavu baterie. Tohle je opravdu škoda. Pak si nemůžu odpustit ještě jednu poznámku k nabíjení. Plastová nabíječka už nemá nemá ony dva praktické „pacičky“, které se daly vyklopit a následně na ně dal namotat nabíjecí kabel.

Závěr

S novým MacBookem jsem opravdu velice spokojený, je tu ovšem pár věcí, na které si člověk musí zvyknout. Ve finále však jde o změny vedoucí téměř vždy k lepšímu. Samozřejmě jako každý produkt má i tento své mouchy, ale osobně jsem nenarazil na žádnou, která by mi změnila názor natolik, že bych chtěl svůj půvobní MacBook Pro z roku 2015.

Otázka na kterou jsem se sám sebe ptal je, zda bych se rozhodl ke stejnému upgradu i za české ceny. Upřímně si v tomto bodě nejsem stále jistý a pravděpodobně bych pořízení nového počítače zavrhl. Každopádně až příště pojedete do zahraničí, tak si zkontrolujte místní ceny Apple produktů, může vám to stejně jako mě ušetřit nemalé peníze.