Když i technický zázrak zestárne. Poslední let Concodru se uskutečnil před 14 lety

Bezesporu jde o jeden z milníků lidstva. Stejně jako Boeing 747 ohromil před půl stoletím svými obřími rozměry, patří Concordu obdiv za jeho cestovní výkony. Ač je výsledek spolupráce britských i francouzských konstruktérů právem považován za jeden z technických divů světa, uběhlo minulý týden 14 let od chvíle, kdy toto nadzvukové dopravní letadlo naposledy svezlo cestující.

Nos letadla se nakláněl. Aby piloti pro vztelu a přistání viděli před sebe. 

Už jen samotný název letadla v sobě nese důležité poselství. Concodre totiž ve francouzštině znamená shoda, či svornost, stejný význam má i anglický tvar „concord“. Vztahy mezi Vekou Británií a Francií totiž v polovině minulého století nebyly po vleklých historických konfliktech stále ideální. A byl to právě ambiciózní projekt nadzvukového dopravního letadla, který měl oba národy usmířit. Společně investovaný kapitál do riskantního vývoje tak alespoň symbolicky ukončil staletí trvající šarvátky mezi Brity a Francouzy.

Cocorde pilotovala jen elita.

U rýsovacího prkna se inženýři poprvé sešli už v padesátých letech, kdy se nápad na postavení supersonického letadla začal rodit. Poprvé se ovšem Concorde vznesl k oblakům až 2. března roku 1969. Už v té době mělo mezinárodní konsorcium objednávky na desítky letadel. Například německá Lufthansa měla zájem o tři kusy. Zejména kvůli ropné krizi ale ze všech objednávek nakonec sešlo. Po sedmi kusech si letadlo, jehož maximální rychlost činila 2352 kilometrů za hodinu, převzaly jen společnosti British Airways a Air France. Ne ovšem proto, že by o letoun s extrémně vysokými provozními náklady měly skutečně zájem. Jak British Airways, tak Air France byly v té době státní společnosti a protože britské a francouzské vlády do projektu investovaly nemalé peníze, byl jim provoz Concordu jednoduše přikázán.

Následovaly další problémy, americké úřady se rozhodly, že Concodru kvůli hluku (startující letadlo bylo údajně slyšet až na 8 kilometrů) nepovolí přistávání na svém území. Chvíli tak Concodry létaly do Rio De Janeira a Singapuru. Nedlouho poté se ale americké úřady umoudřily a Concord začal létat mezi New Yorkem a Evropou. Z Londýna nebo Paříže trvala cesta do americké metropole tři a půl hodiny. Během této doby vystoupal letoun do výšky až 18 kilometrů. Nikdy přitom nelétal v jedné letové hladině. Když uprostřed Atlantiku po mírném stoupání dovršil stoupání, začal opět klesat.

Let Concodrem ovšem nikdy nebyl zážitkem určeným pro batůžkáře. Linka do New Yorku v tomto prestižním letadlem byla v případě obou společností určena pro smetánku. Kdo nebyl slavný nebo bohatý, měl zkrátka smůlu. Cena za jeden let dosahovala v přepočtu dvou set tisíc korun. Cena letenek ovšem nebyla hlavním faktorem, který Concorde na začátku tisíciletí na dobro uzemnil.

Faktorů je více. Jedním z nich je 11. září roku 2001, po kterém prošla útlumem celá letecká doprava. O rok dříve navíc Concorde společnosti Air France tragicky havaroval na pařížském letišti. Ač byla nehoda způsobena součástkou, která upadla z předchozího letadla, byla důvěra v letadlo slavných a bohatých pošramocena. Nepomohlo ani snížení cen letenek na polovinu.

Asi hlavním faktorem postupného úpadku zájmu o unikátní zážitek v oblacích byla ale nová konkurence v rámci samotných leteckých společností. Concord totiž kromě toho nejlepšího šampaňského příliš nadstandardního komfortu nenabízel. Za 200 tisíc korun jste se jen posadili do kožené sedačky. Nároční cestující ovšem žádali stále více. Odpovědí bylo širší zavádění první třídy v podobě, jakou ji známe dnes. Tedy křeslo s vlastní televizí, které lze přeměnit na plnohodnotnou postel a moře místa. To vše za cenu srovnatelnou nebo spíše ještě nižší, než letenka Concordem. Když se navíc cestující může během letu vyspat v pohodlné posteli, nehraje takovou roli doba letu. Je totiž možné letět první třídou přes noc a ráno vystoupil v New Yorku odpočatý. Takže právě první třída v letadlech British Airways a Air France způsobila, že lidé přestali létat Concordy.

Pohodlí za 200 tisíc korun. 

Proto přistál 24. října 2003 na londýnském letišti naposledy. Úplně poslední let se ale uskutečnil až o měsíc později, kdy bylo jedno z letadel dopraveno do muzea nedaleko Bristolu.