V návaznosti na článek Jana Březiny přidám též svou trošku do mlýna. Honza se zamýšlel obecně nad profesionálními uživateli Apple produktů a dalším vývojem tohoto segmentu trhu. Je nejen profesionálním uživatelem, ale též tím, kdo vidí pod pokličku Apple více než běžný uživatel.
Nyní se na Apple produkty podíváme z mého pohledu, z pohledu grafického designera, jehož pracovní nástroje nesou právě jablečné logo. Poprvé jsem se k Apple, respektive k Macintoshi přimotal ve svých 9-ti letech a měl jsem tu možnost hrát si s tehdejší verzí Adobe Illustrator, nevím zda to byla verze 1 či 2, na tom tolik nesejde. Co mi však utkvělo v paměti byla určitá jednoduchost s jakou se dalo tvořit. Spustil jsem Maca, po chvilce klikl na ikonu na ploše a bylo to...najednou jsem mohl kreslit, vytvářet tvary, jejich kombinace a klávesovou zkratkou vše vytisknout. Bylo to tak jednoduché. Co mne, ale učarovalo bylo vysunutí diskety skrze klávesy Jablko (dnešní CMD) + E, které bylo doprovázeno jemným mechanickým zvukem. Diametrálně odlišné od hrubého dolování diskety z mechaniky tehdejších a pozdějších PC, některé dokonce zajištěné kolíkem.
Byl jsem též dlouholetým uživatelem PC a Windows, rozhodně nechci obě tyto platfomy porovnávat z pohledu profesionálního uživatele, zejména z toho důvodu, že jsem ke své práci PC nikdy nevyužil, tak nevím jak se s ním vlastně pracuje. Obecně na mne porovnávání obou platforem - PC a Mac působí již jako klišé. Hledat výhody či nevýhody, předhánět se v kdejakých parametrech...k čemu proboha. Jsem-li profesionál jistě si dokážu vyhodnotit situaci a popřemýšlet, která platforma má pro mne smysl. Za mne rozhodně Mac, ale znovu připomínám nejsem od PC pracovně políben.
Nějaký ten rok jsme já a Mac pracovní kolegové a za těch pár verzí operačního systému OS X se událo mnohé, ale bylo to tak pro mne rozhodující či inovující? Mrkneme se na to...
Začal bych současností. Pravda, značnou část práce za mne odvedou aplikace třetích stran, ať už jsou to aplikace sady Adobe Creative Cloud, integrovaný Dropbox, FTP klient či nějaká plánovací aplikace. Tak, kde je ten Mac? Je tam, kde ho nevidím a v tom je jeho síla. Ještě pro pořádek, nejsem tím, kdo vzývá Apple do nebes jako dokonalou společnost s dokonalými produkty. I takový velký hráč na trhu může sáhnout vedle a udělat chybu, čehož jsme byli v minulosti párkrát svědky. Zpět k mnou vnímané devíze...jakási "neviditelnost" systému. Vše tak nějak pracuje samo a neobtěžuje mne od práce, spustím Maca, vyčkám pár vteřin (flash disk v poslední generaci MacBooku s Retinou je opravdu rychlý) a už klikám na Adobe Photoshop a jsem schopen v něm pracovat během 10 vtěřin. Ani jsem si nestihl zamíchat šálek kávy a jsem v pracovním nasazení...za předpokladu že spouštím vypnutý počítač. Zpravidla jej, ale ukládám pouze ke spánku. Přirovnání vidím v taxíku...sednete do něj a nemusíte řídit, starat se o provoz kolem vás, o semafory, chodce a další elementy. Jen si do něj naložíte své zavazadla a sebe. I když to není srovnatelné, evokuje to ve mne dobu mého dětství a starého Macintoshe...je to rozdíl 20-ti let, ale stále to nese stejnou filozofii.
Co je další devízou celé platformy je jistě výchozí softwarové vybavení, pomineme-li sadu iWork, nalezeneme pár dalších několik užitečných aplikací:
Digitální měřič barev - Bez této jednoduché, avšak schopné aplikace, si neumím představit každodenní práci. Mohu změřit barevný odstín kdekoli na obrazovce, dokonce i jednoho jediného pixelu. Je připraven kdykoli a je přímo součástí systému.
Utilita ColorSync - Nevyužívám ji tak často, ale párkrát se setsakramentsky osvědčila. Kalkulačka mezi barevnými režimy je skvělým pomocníkem stejně jako správa barevných profilů.
Time Machine - Pro mne nejužitečnější aplikace z celého systému, jednoduché zálohy v kombinaci s diskem připojeným skrze Thunderbolt port není o čem moc diskutovat. Záloha dat je pro mne nejdůležitějším z celého pracovního procesu. Na platformě Mac je případná obnova hračkou, při obnově se dostávám naprosto do stejné situace, kterou vyvolávám. V případě, že dojde ke ztrátě či poškození Maca mám ihned možnost pracovat tam, kde jsem skončil. Nejednou se něco takového osvědčilo. Samozřejmostí je denní záloha, ale k něčemu takovému jsem musel dospět po několika fatálních selháních.
Mail - Existuje několik emailových klientů třetích stran, ale u žádného z nich jsem nezůstal. Systémový Mail mi plně vyhovuje, mohu značit, složkovat, ale co cením je způsob kumulace jednotlivých komunikací. Ohromné je též jednoduchá struktura a počet ovládacích prvků...jen pro zajímavost na náledujícím obrázku naleznete porovnání uživatelského prostředí aplikace Mail a Outlook. Nerýpu do Windows, ale řekl bych, že zde je něco jinak.
Google Chrome - Z velké části porazil Safari, tedy alespoň na mém Macu z pohledu vývojáře webů. Ladící konzola je uživatelsky přívětivější, funkčnější a zejména přehlednější než u Safari, jehož vývojářskou konzoli používám pouze ve spojení iOS zařízení. Připojím iPad nebo iPhone, v Mac Safari a iOS zařízení aktivuji možnost Vývojář a mohu ihned shlédnout DOM strukturu a ladící konzolu právě pro připojené zařízení. Případné úpravy jsou ihned reflektovány do prohlížeče na samotném zařízení.
Co vnímám též jako ohromnou devízu platformy Mac jsou Retina displeje v modelové řadě MacBook. Nejen jako designer, ale též jako příležitostný fotograf jsem žasl při přechodu na displej s vysokým rozlišením. Je to jednoduše něco jako jiný svět, možná to trochu přeháním, ale fotografie nikdy nevypadaly tak úžasně. Retina mne ovládla dokonce natolik, že jsem opustil stolního iMaca...stal se najednou nevyužitým, jeho displej mne nebavil. Zvyk nebo posun směrem nahoru či k lepšímu je vždy příjemnějším oproti kroku zpět.
Narazil jsem však na jeden zádrhel. Navrhujete-li grafický návrh web designu navrhujete jej v 72dpi, tedy v 72 pixelech na palec čtvereční. Otevřete-li takový návrh na Retina displeji bude sice úžasně detailní, ale vzhledem k vyšší hustotě pixelů bude menší, o rovných 50%. V takovém zobrazení toho moc nenavrhnete. Řešením je koncipovat návrh v 144dpi, ale co když něco takového zašlete klientovi, který nedisponuje Retinou či zobrazíte na běžném monitoru? Bude vše v pořádku jen s tím rozdílem, že návrh bude jednou tak větší. Co s tím? Navrhovat v 144dpi, ale pro klienta exportovat do 72dpi. Nikdy ne však naopak, při převodu z 72 do 144dpi ztrácí rastrová grafika (tedy i běžné obrázky) na kvalitě, netýká se však vrstev, které vytvoříte přímo ve Photoshopu - text, objekty, vektorové objekty, aplikované vlastnosti (stíny, přechody).
Co si mne též získalo je Trackpad mého MacBooku. V kombinaci s gesty je až neuvěřitelné jak rychle a efektivně se dá ovládat uživatelské prostředí systému. Zapojíme-li do práce i aktivní rohy a pár klávesových zkratek, je téměř vše co potřebuji na dosah ve zlomku vteřiny.
Ale nějak jsem utekl zamýšlení se nad vývojovým postupem OS X, tedy zejména zda několik posledních verzí nějak ovlivnilo mou práci či přineslo zásadních změn. Vezmu-li v potaz verze od 10.7 k současné 10.9 v pravdě mi nic zásadního pro práci nepřinesly, zejména však proto, že má práce stojí na aplikacích třetích stran a jejich vývoji. Určitě je znatelné sbližování platformy Mac s iOS a s novým OS X Yosemite a iOS 8 bude propast zase o něco menší. Systém je stále + - stabilní, rychlý, intuitivní a spolehlivý. Ovšem dokonce i Adobe Photoshop tu a tam vytuhne, ovšem ne natolik, aby shodil celý systém. Zpravidla se paralelně pohybuji ve 2 až 4 aplikacích sady Adobe Creative Cloud najednou, ale i tak je systém a hardware stále svižný a reaguje přesně tak jak potřebuji.
Co však oceňuji je Mac App Store a přístupnost jednotlivých aplikací, kterých je v současné nabídce již dostačující počet (vycházím ze zkušenosti - pokud jsem hledal aplikaci s konkrétní funkčností - našel jsem ). Novou aplikaci mohu získat v relativně krátkém čase a je připravena ihned k použití. K poslednímu takovému případu jsem využil aplikaci pro změnu velikosti a rozměrů fotografie s vložením vodotisku. Dávková akce v Photoshopu nepracovala jak měla, tak jsem se poohlédl po jiné. Vyřešeno během několika minut a to je to, čím je pro mne Mac tak důležitý. Je něco jako kolega, který je vždy připraven ochotně pravovat, ano tu a tam něco podělá, ale náprava či řešení je rychle dostupné.
Vývoj hardware
Pracovně mi posloužila řada Mac mini, iMac a současný MacBook Pro s Retina displejem. Pocitově jsem na tom samozřejmě dnes mnohem lépe než s tehdejším Mac mini, ovšem není to díky šílenému rozdílu mezi prvním a posledním pracovním Macem (ten rozdíl není právě tak šílený). Je to právě díky onomu neviditelné práci operačního systému, který mnohem lépe swapuje a pracuje s flash uložištěm. Kupříkadu můj poslední iMac byl papírově mnohem silnější než nynější MacBook, ale pocitově vyhrává na plné čáře právě přenosný počítač. I když má procesor o dvě jádra méně, i když je to nižší řada procesoru nebo o nižším grafickém čipu, je pocitově pro mne jako uživatele mnohem svižnější a efektivnější. Na vině je zejména flashové uložiště, které iMacu chybělo a ani jsem netušil v jakých procesech se to projeví.
Jen tak pro ukázku:
- start systému na běžném HDD = cca 50 vteřin (též závisí na dalších aspektech, množství souborů na ploše atp)
- start systému na flash uložišti = cca 15 vteřin
- start aplikace Adobe Photoshop na běžném HDD = cca 1 minuta
- start aplikace Adobe Photoshop na flashovém uložišti = cca 10 vteřin
Pravda, jsem uživatel, který navrhuje zejména minimalistický design nebo tu a tam postprocesinguje nějakou fotografii, nepotřebuji tedy kdovíjak velký výkon. Stále je to o kreslení si v grafickém editoru a aplikaci různých procesů na fotografii, které si nevyžadují silný hardware. Editoval bych-li fotografie z full frame zrcadlovek s rozlišením 30 - 40Mpx či editoval Full HD nebo 4K video asi bych nad svou konfigurací zaplakal, ale od toho tu jsou silnější pracovní nástroje - Mac Pro nebo vyšší konfigurace iMac a MacBook Pro Retina 15".
Apple v poslední době zavádí systém, ve kterém znemožňuje mnohé uživatelské upgrady hardwaru, zejména u iMaců a MacBooků je tato filozofie nejznatelnější. Zda je to dobře či špatně musí každý posoudit sám, mne to až tolik nevadí, neboť pořizuji-li si počítač za pět, šest či sedm desítek tisíc, není až tak důležité, zda mne 16GB operační paměti v tovární konfiguraci vyjde dráž o pár tisícovek více nad moduly dostupné u prodejce elektroniky. Vyvážím-li to časem, kterým bych strávil vlastní montáží až tak mne to nerápí. Ovšem je to na každém z nás. Nepatřím mezi uživatele, kteří se neustále v něčem snaží šťourat, zkoušet, nastavovat, ladit, nemám na to čas, potřebuji prostor a klid na svou práci...
Ale co mi opravdu na současném Macu maličko chybí je něco, co by mne zaměstnávalo a bavilo při každém použití...obdobně jako když jsem na starém Macintoshi dvěmi klávesami vyslal disketu ven z mechaniky. Nebo je toho hromada a vzhledem k mé konzumnosti to vnímám již jako samozřejmost? Přeci jen nemám již dětské oči...
Za čím vším stojí moji Macové? Za portfolii:
