Začínám s 3D tiskem #1: jak jsem si vybíral svou první tiskárnu

• Konečně jsem se odhodlal vstoupit do světa 3D tisku
• Moderní tiskárny jdou na ruku i úplným amatérům jako jsem já
• Místo Průši jsem vsadil na technologicky vyspělejší Bambu Lab

Když se řekne 3D tisk, většina lidí stále netuší, co si pod tímto pojmem představit. Pokud však tento článek čtete, tak s nejvyšší pravděpodobností budete mít alespoň rámcovou představu, jak tato technologie funguje a zřejmě už jste měli tu čest nějakou tu 3D tiskárnu spatřit na vlastní oči. Je tomu přibližně deset let, kdy jsem o 3D tisku slyšel poprvé a od té doby po očku neustále sleduji, co se v této oblasti děje.

Až donedávna platilo, že pokud si člověk chtěl domu pořídit 3D tiskárnu, obnášelo to spousty hodin samostudia a nekonečného ladění. Postupem času se však začaly objevovat uživatelsky přívětivější modely, které už nevyžadovaly pracné zprovoznění a údržbu. Lví podíl na posunu celého odvětví kupředu má jednoznačně Josef Průša a jeho dnes již ikonické 3D tiskárny. Prusa Research však není jedinou firmou, která se snaží 3D tisk dostat mezi širokou veřejnost.

Průša a spol

Když jsem tedy před několika měsíci konečně usoudil, že nastal ten správný čas, abych také naskočil do vlaku s 3D tiskem, logicky mé první kroky vedly na web Průši. Letos představená tiskárna Original Prusa MK4 mě zaujala natolik, že jsem byl doslova krůček od jejího pořízení. Můj nákup nakonec zhatila mizerná dostupnost, respektive dlouhé čekací lhůty. Z pozice technologického blogera jsem Průšu zkoušel oslovit na přímo, ale nedočkal jsem se prakticky žádné odezvy.

Naštěstí Prusa Research není jedinou firmou, která vyrábí kvalitní 3D tiskárny. Souběžně jsem totiž objevil také další značky, přičemž největší dojem na mě udělaly stroje od společnosti Bambu Lab.

Hlavně ať s tím není moc práce

Jako pracující člověk, otec od rodiny a v rámci mezí sportovně aktivní jedinec, jsem nikdy nepočítal s tím, že budu mít dostatek času na to, abych naplno zabředl do tajů 3D tisku. Jednoduše řečeno, základním požadavkem bylo, aby šlo o 3D tiskárnu, kterou nebudu muset celý víkend ladit a hledat optimální nastavení pro první vrstvu či nedejbože lamentoval nad tiskovými profily. Nakonec jsem tedy skončil zkoumáním nabídky od společnosti Bambu Lab, která nedávno začala prodávat svou 3D tiskárnu určenou pro začínající tiskaře. Jde o model Bambu Lab A1 mini, který splňuje téměř všechno, co chci.

V prvé řadě nabízí příjemně vyvážený koktejl ceny a výbavy, která z A1 mini dělá neskutečně atraktivní zařízení. Za přibližně 12 tisíc korun totiž dostanete tiskárnu, která je vybavena těmi nejpokročilejšími technologiemi včetně kompletní automatické kalibrace před každým tiskem, kompenzaci vibrací, snadnou výměnu trysek a barevný tisk.

K tomu připočtěte působivou rychlost, aktivní potlačení šumů z motorů, kameru či možnost ovládání z mobilní aplikace a hned dostanete rámcovou představu o tom, že tahle roztomilá věc nebude žádné ořezávátko. Implementace pokročilých technologií se samozřejmě neobešla bez určitých kompromisů, nicméně pro nováčky jde o snadno stravitelné ústupky.

V prvé řadě jde o tiskový objem, který činí 180x180x180 milimetrů a otevřenou konstrukci, která znemožňuje tisk z náročnějších materiálů jako je ABS, ASA či Nylon. Ani jedno mi ovšem nevadí. Na tiskárně hodlám tisknout z tradičnějšího PLA či PET-G a minimálně do začátku mi tisková plocha bude rozhodně stačit. V duchu si totiž říkám, že pokud bych měl kouzlu 3D tisku zásadněji propadnout, tak pořídit většího sourozence P1S nebo rovnou X1C, můžu kdykoliv.

Co chci na 3D tiskárně tisknout?

Samozřejmě jsem realista a moc dobře chápu, že 3D tisk je i přes veškerý pokrok stále řemeslem, které si člověk osvojí až dlouhodobější praxí. Zároveň si říkám, že jako správný geek, bych neměl 3D tisk ignorovat. Z podstaty věci jde o neskutečně zajímavou technologii, která si rozhodně zaslouží, abych alespoň nahlédl pod její pokličku. A co tedy hodlám na 3D tiskárně tisknout? Ve svém okolí se často setkávám s tím, že lidé absolutně neznají potenciál 3D tisku, a tím pádem si ani neumí představit, k čemu by 3D tiskárnu mohli využít.

Na rovinu se přiznám, že ani v nejmenším mě neláká tisk figurek či stojánků na mobil. Nejvíce se těším, až si budu moci vytisknout například vlastní pouzdro na Raspberry Pi, různé adaptéry, držáky a jiná na míru řešená udělátka, která si sám navrhnu.

V době psaní tohoto článku už pouze čekám, až mi u dveří zazvoní kurýr a předá mi pár krabic s logem Bambu Lab. V dalším díle seriálu se s vámi podělím o to, jak probíhalo zprovoznění tiskárny a jaké jsou moje první dojmy. Bude to opravdu tak snadné, jak si představuji a kolik neočekávatelných překážek na mě čeká? Sám nemám nejmenší tušení, a zcela upřímně se těším, jaká dobrodružství mě s 3D tiskem nakonec čekají.