Vývoj samořiditelných aut uhání mílovými kroky. Již nyní zvládnou projet závodní trať lépe než zkušený řidič

Autonomní vozidla jsou od základů vyvíjena tak, aby byla během samostatné jízdy maximálně opatrná. Nejednoho z vás ale muselo již minimálně jednou napadnout, jak by moderní technikou našlapané automobily obstály na závodní trati. Odpověď na tuto otázku se rozhodli najít inženýři ze standfordské univerzity. Svůj pokus postavili na neuronové síti, která autonomním systémům propůjčila schopnosti závodních jezdců.

„Chceme, aby naše algoritmy byly minimálně stejně dobré jako ti nejzkušenější jezdci. Naše práce je motivována bezpečností a proto chceme, aby autonomní vozidla dokázala fungovat v mnoha scénářích, od normálního řízení na asfaltu až po rychlou jízdu na ledu a sněhu,“ řekl Nathan Spielberge, vedoucí projektu.

Než se mohl skutečný automobil podívat na závodní trať, bylo nutné ho naučit, jak se má v daných situacích chovat. O to se postarala neuronová síť, která se učila ze stovek tisíc vzorků chování vozu za nejrůznějších podmínek. V podstatě šlo o to, aby systém měl dostatek zkušeností z virtuálního provozu, které by pak využil k manévrování na skutečné trati.

Po trati se prohání jako zkušený závodník

Standforský tým použil k testování dva autonomní vozy: Niki a Shelley (Audi TTS), jehož jízdu si můžete prohlédnout na přiloženém videu. Při pohledu na uhánějící Audi bez řidiče je evidentní, že inženýři odvedli pořádný kus práce. Vypíchnout si zaslouží především hbité reakce při změně směru jízdy a obecně perfektní držení ideální stopy.

Ačkoli se může zdát, že autonomní systémy jsou již nyní na špičkové úrovni, podle odborníků mají před sebou ještě dlouhou cestu. Pohyb na veřejných komunikacích vyžaduje schopnost řešit nestandardní situace, kterých denně vzniká obrovské množství. Vývojářům autonomních platforem tedy nezbývá nic jiného, než stále sbírat nová data, která poslouží jako učební materiál pro umělou inteligenci.