Když Apple před několika lety začal iPad prezentovat jako nástupce osobního počítače, moc jsem to nechápal. Proč bych měl svůj výkonný MacBook Pro s profesionálními aplikacemi na SSD vyměnit za něco, co je v podstatě jen zvětšený iPhone? Přesně takto jsem uvažoval až do včerejšího dne, kdy Apple uvedl „alter ego“ iOS 13 – iPadOS.
iPadOS konečně lépe pracuje s displejem iPadu
V případě iPadOS lze hovořit jako o modifikaci operačního systému iOS 13 (článek zde), která přináší výraznou změnu rozhraní na displeje všech podporovaných iPadů. V prvé řadě je nutné zmínit, že Apple poprvé v historii začíná lépe pracovat s plochou displeje. Konečně je pryč nepochopitelné plýtvání místem, které rvalo oči mnoha uživatelům. Na domovskou obrazovku se nyní vejde více aplikací a především na ní lze zobrazit nejrůznější widgety s počasím, událostmi z kalendáře a dalšími informacemi.
Osobně mě zaujala také funkce Slide Over, díky níž lze rychle přepínat mezi aplikacemi, jenž jsou připnuty k pravé straně displeje. Z čeho mám však největší radost, je přepracovaná aplikace Soubory. Konečně lze v jejím případě hovořit jako o souborovém správci, jenž umí pracovat například s připojeným flash diskem či paměťovou kartou. Třikrát hurá!
Lepší práce s textem a Apple Pencil
Efektně působí také nová gesta pro práci s textem. Pomocí tří prstů lze například vyjmout a vkládat zkopírovaný text. Během prezentace co sice moc přirozeně nevypadalo, ale rozhodně jde o vstřícný krok směrem k příjemnějšímu zážitku během editace delších dokumentů.
Vypíchnout si zaslouží také vylepšená podpora Apple Pencil. Doba odezvy je nyní 9 milisekund, což má v praxi zásadně ovlivnit pocit z kreslení po displeji. Pak tu jsou propracované funkce pro editace, anotace a zvýrazňování obsahu. Zde je nutno podotknout, že vše působilo „applovsky“ ladně a přirozeně. Paletu s nástroji lze navíc libovolně přesouvat. Jde sice o drobnost, ale v praxi rozhodně potěší.
Stanou se iPadOS a iOS dva samostatné operační systémy?
Nyní ale k meritu věci. Během prezentace bylo cítit, že je pouze otázkou času, kdy se z iOS a iPadOS stanou dva samostatné operační systémy. Možná se pletu, ale iPad jde stále naproti macOS, čímž se obě platformy začínají sbližovat. Evidentní je to především v tom momentě, kdy si uvědomíte, do jaké role se Apple snaží iPad obsazovat. V Cupertinu již delší dobu odmítají, že tablet je pouze plackou, která leží v obýváku na gauči a slouží ke krácení chvíle mezi reklamami. Nové iPady jsou podle Applu naopak nástroji, na nichž lze pracovat, vytvářet obsah a nechat vyniknout naší kreativitu.
Do jisté míry se mu to povedlo a já po uvedení iPadOS začínám chápat, kam iPad obecně směřuje. Tablety, alespoň ty od Applu, se chtějí stát počítačem pro běžné uživatele. Jasně, takový iPad Pro si pravděpodobně běžný člověk nekoupí, ale když budeme uvažovat v globálním měřítku, začíná to dávat smysl. Pokud jste navíc teenager, nenesete si žádné předsudky vůči tabletům a dokážete je brát přesně tak, jak si Apple přeje. Horší to je u starší generace, která zažila zrod tabletů a jejich zaškatulkování někam mezi ty věci, co jsou dobré pouze na zábavu a pracovat se na nich nedá.
Přestože patřím do té skupiny, co pamatuje uvedení první generace iPadu za doprovodu Steva Jobse, začínám strategii Applu pomalu přicházet na chuť. Sice nepoběžím hned do prvního elektra pro iPad, ale dost dobře si ho umím představit například jako náhradu za MacBook, coby doplněk k iMacu.
Konference mě příjemně překvapila, taktéž nezaříznutí podpory oblíbeného iPhonu SE. Akorát bádám nad tím, jak budou synchronizovat iZařízení uživatelé Windows, když Mac to bude řešit nově přes Finder?
iPad místo počítače si představit pořád nedokážu, ale určitě se najde dost lidi, co notebook vymění za tablet a nebude jim to nijak vadit. Hodne me potesila funkce sidecar, tam mi spojeni iPadu a Macu dava velký smysl.