PRUSA XL: jak ochočit pětihlavého draka (recenze)

• Obří tisková plocha a robustní konstrukce – Prusa XL nabízí prostor 36×36×36 cm a masivní CoreXY konstrukci, která zajišťuje vysokou stabilitu, přesnost a rychlost tisku
• Revoluční multimateriálový systém bez zbytečného odpadu – díky až pěti samostatným tiskovým hlavám odpadá klasické „proplachování“ filamentů, což výrazně šetří materiál i čas
• Výkonný nástroj pro pokročilé uživatele, který vyžaduje zkušenosti a prostor, ale zato odmění špičkovými výsledky a obrovským potenciálem

Jak název napovídá, jedná se o extra velkou 3D tiskárnu s tiskovou plochou 36×36×36 centimetrů. To jsem si jako kutil zhruba dokázal představit, ovšem nic mě nepřipravilo na to, jak obrovský stroj to v reálu je. Krabice, do které by se vešlo 12 trpaslíků a polovina Sněhurky, váží kolem 35 kilo (s pěti hlavami) a u rozbalování a přemisťování si slušně procvičíte bicepsy. Takže pokud si právě na XL šetříte, doporučuju započíst do ceny i předplatné do fitka.

Tiskárna se prodává klasicky buď jako stavebnice, nebo již z větší části sestavená (stačí jen nasadit dok a hlavy s extrudery). V konfigurátoru si pak můžete vybrat mezi jednou, dvěma, nebo pěti tiskovými hlavami a doobjednat si v případě potřeby další tiskové pláty či tovární kryt (enclosure). Na testování mi od „Průšovců“ dorazil rovnou pětihlavý drak a zejména v počátcích mi dal slušně zabrat, dokud jsem ho nezkrotil.

KONSTRUKCE

Pokud plánujete pořízení XLka, nezapomeňte vymezit dostatek prostoru pro samotnou sestavenou tiskárnu. Oficiálně má pětihlavá tiskárna 70 cm šířku včetně bočních špulek s filamentem, 72 cm hloubku a dokonce 90 cm výšku — nad hlavním rámem se ještě o cca 20 cm vyvyšují PTFE trubičky, které vedou filamenty obloukem k jednotlivým hlavám. Hlavní konstrukce je velice robustní, těžká a působí neskutečně bytelným dojmem.

Stejně jako u řady Core One jde o takzvanou CoreXY tiskárnu. V jejím středu se nachází vyhřívaná podložka s vyměnitelným magnetickým tiskovým plátem, která se pohybuje pouze v ose Z (nahoru a dolů). Tenhle typ konstrukce je dnes považován za zlatý standard u kvalitních dražších tiskáren, protože je oproti bedslingerům typu MK3, MK4S mnohem stabilnější. Především díky minimálnímu pohybu podložky (jen v ose Z), která tak přenáší méně vibrací do tištěného modelu a výrazně větší rychlost a přesnost.

Samotná vyhřívaná podložka je oproti jiným tiskárnám unikátní dlaždicovým uspořádáním menších samostatných plošek. Při tisku se tak nemusí ohřívat celá obrovská plocha, ale jen místo, kde se model nachází. Na displeji uvidíte malé schéma s vyobrazením vyhřívaného regionu, to vše se děje automaticky, nemusíte nic nastavovat.

Ústředním mozkem tiskárny je 32bitová deska XL Buddy schovaná na zadní straně; ta je sice výkonem prakticky stejná jako u řady MK4 nebo Core One, ale stejně jako zmíněný pomyslný drak má navíc každá hlava další přídavný mozek. Tím jsou desky Dwarf s vlastním procesorem, které řeší lokální řízení a komunikaci se senzory daného nástroje. Hlavní deska tak nemusí obsluhovat všechno přímo jedním centrálním blokem. S tiskárnou lze kromě USB kabelu a flash disku komunikovat i pomocí WiFi. Pokud jste James Bond a pracujete na super tajném projektu, nemusíte si přiložený WiFi modul vůbec nainstalovat a tiskárna bude fungovat plně „off-the-grid“.

Tenhle obří stroj vy jako uživatel ovládáte na přední straně přes standardní dotykový displej s ovládacím kolečkem – tato část je úplně stejná jako u všech ostatních průšovských tiskáren od MK4 po Core One L. V porovnání s obrovskou hlavní konstrukcí působí displej poněkud drobně a popravdě by se mi spíše líbil nějaký větší dotykový displej podobně jako to má například řešená konkurenční Bambu Lab X1C.

Jako pozitivum ale vnímám naprosto přirozenou UX kontinuitu mezi ostatními produkty od Průši. Ovládání je intuitivní, snadné a velkým bonusem je zmíněné kolečko vedle displeje. Osobně jsem zvyklý svoje tiskárny z 90 % ovládat kolečkem spíše nežli přes dotykový displej. Pomůže vám zejména při zadávání hodnot teploty, rychlosti a jiných parametrů.

Na obou stranách tiskárny se snadno na hliníkové profily připevní držáky na špulky s filamentem, které jdou navíc vysunout tak, aby se na ně vešly i 2kg špulky. Věřte mi, že s tak obrovskou tiskárnou si na ně velmi brzy zvyknete, při tisku větších modelů baští filament jako otesánek a dříve než se nadějete, přihlásí se o nášup. Filament pak prochází dvěma senzory (externím bočním a interním v extruderu) a následně jej zmíněné PTFE trubičky vedou velkým obloukem nad tiskárnou k jednotlivým tiskovým hlavám. U senzorů se na chviličku zastavím, protože jsem si všimnul takové zajímavosti.

Když tisknu model z jednoho materiálu nebo jedné barvy a dojde špulka, filament dojede stejně jako u MK4 nebo Core One až k extruderu a vyhodí pak jen kolem 5 cm materiálu. Kdykoliv jsem ale tiskl barevně a došla špulka, tisk se zastavil už ve chvíli, kdy externí senzor na boku přestal snímat filament. Zbylo tak přibližně půl metru filamentu. Z uživatelského pohledu mi tohle dvojí chování nedává velký smysl a doufám, že Průša tuto softwarovou drobnost časem doladí — právě proto, že jinak patří nízký odpad při multimateriálovém tisku mezi její největší přednosti.

Jako konstrukční nedostatek vidím usměrňovač vzduchu větráku chladícího tištěný model. Oproti MK4S a Core One, kde tento tištěný usměrňovač obklopuje trysku téměř ze všech stran, na XL fouká vzduchu pouze z levé strany, a to pak má za následek zvedání převislých hran pravé strany kvůli nedostatečnému chlazení. Naštěstí jsou všechny PRUSA tiskárny modulární a výměnou jednoho tištěného dílu je problém zažehnán.

V horní části tiskárny najdete dok, ve kterém jsou zaparkované hlavy se separátními extrudery. Unášeč je při tisku postupně vyzvedává, vozí na místa určená kódem daného modelu a poté opět zaparkuje do doku. Mechanizmus vyzvednutí a zamknutí hlavy je naprosto geniálně řešený. Pohyblivý unášeč se nejdříve magneticky přicvakne na tiskovou hlavu a pak pohybem do strany zajistí kovový posuvný zámeček do kovových kolíků na hlavě. Je důležité při prvním zapnutí důkladně nakalibrovat parkovací pozice hlav, protože se s vyzvedáváním a parkováním tiskárna rozhodně nemaže a najíždí si poměrně velkou rychlostí a někdy i diagonálně. Tiskárna vás kalibrací provede přehlednými instrukcemi na displeji.

Obrovskou výhodou systému více tiskových hlav je právě to, že nemusíte dokola „proplachovat“ trysku jediného extruderu při výměně filamentů. Většina tiskáren na trhu má pouze jeden extruder, což při multimateriálovém nebo vícebarevném tisku vede k situacím, kdy mnohdy odpad váží více nežli samotný model. A to mi nahrává na téma další kapitoly.

PROČ CHTÍT PRUSA XL?

Tohle obrovské a nádherné monstrum rozhodně není první volbou začínajícího hobby tiskaře a ani bych mu ji nedoporučil. Je fakt obrovská, stojí nemálo peněz — aktuálně 54 900 Kč za jednohlavou, necelých 70 tisíc za dvouhlavou a téměř 94 tisíc za pětihlavou verzi — a z mého pohledu vyžaduje už alespoň střední, ne-li vyšší úroveň zkušeností a znalostí 3D tisku.

Ale pojďme si vyložit karty na stůl: PRUSA XL je absolutně bezkonkurenčně nejrychlejší a materiálově nejúspornější ne-průmyslová multimateriálová tiskárna, kterou si v době vydání této recenze můžete koupit. Tečka. Je mi zcela jasné, že za tohle v komentářích dostanu hroznou bídu a příznivcům Bambu Lab na sociálních sítích začne cukat v oku a nabíhat žíla na čele, ale za tímto tvrzením si stojím.

BALET TISKOVÝCH HLAV

Než se na mě vrhnete, přečtěte si prosím znovu mé tvrzení. XL není ani zdaleka nejlevnější nebo nejvýhodnější, rozhodně ani nejhezčí. I když to je subjektivní — synchronizovaný balet tiskových hlav vás zaručeně uchvátí a budete na něj civět desítky minut s otevřenou pusou jako Japonec na orloj. Neříkám ani, že je to nejlepší tiskárna na trhu (to je vysoce spekulativní). Ale je rozhodně nejlepší z kategorie neprůmyslových multimateriálových tiskáren, a to právě díky odděleným extruderům. Běžné tiskárny sice také umí tisknout čtyřmi nebo více barvami/materiály, ale mají jen jeden extruder, skrz který protéká roztavený plast všech špulek. Při výměně barvy se proto musí extruder propláchnout, aby se barvy nemísily, což provádí tiskem tzv. wipe tower (stírací věž) nebo odhazováním plastových bobků mimo tiskárnu.

Ukázka výměny tiskových hlav na Prusa XL

Pokud tisknete menší pětibarevný model, snadno tak už ve sliceru zjistíte, že na odpad vyplýtváte více metrů filamentu než na samotný tisk. Prusa XL má ve výchozím nastavení také zapnutou věž, jen se jí říká prime tower a neslouží k propláchnutí barvy předchozího filamentu, ale pouze ke stabilizaci teploty a tlaků v extruderu. Na to obvykle stačí mnohem menší množství filamentu, a tak věž ve výsledku spotřebuje cca 10-20 % materiálu oproti klasické wipe tower tiskárny s jedním extruderem.

Pokud máte perfektně uchované filamenty ve dry boxech, nebo si je před tiskem přes noc vysušíte a mírně přidáte retrakční délku, můžete na XL dokonce vyrovnávací věž úplně vypnout. Díky tomu budete mít multimateriálové nebo barevné výtisky s nulovým odpadem. To jsem samozřejmě otestoval a níže vidíte fotografii modelu, který jsem tisknul bez prime tower. Na náročné ozdobné modely a při běžném pokojovém skladování filamentů nicméně raději prime tower ponechte zapnutou pro dosažení nejlepší možné kvality.

Díky tisku více extrudery ušetříte nejen materiál, ale zejména čas — doba tisku je oproti tiskárnám s klasickou externí multimateriálovou jednotkou (jako PRUSA MMU3, nebo Bambu Lab AMS) i o více než 50 % kratší. Jedna hlava dotiskne, zaparkuje, sníží teplotu na pohotovostních 170 stupňů (u PLA) a další může mezitím bez čekání pokračovat. Pro porovnání jsem vytisknul pětibarevnou benchy s jinak identickým nastavením sliceru na Prusa XL a druhý na MK4 s MMU3 jednotkou (i stejné 0.4 high-flow trysky). Zatímco na MMU3 se lodička tiskla dlouhých 5 hodin a 29 minut, XL si s ní poradila za pouhou 1 hodinu a 51 minut!

U multimateriálové tiskárny s jednou tryskou si navíc musíte hlídat objemy čištění (purging volumes). Při přechodu z hodně tmavé, nebo výrazné (např. červené) barvy na světlou/bílou je potřeba nastavit větší čistící objem trysky, aby světlé části modelu nebyly potřísněny barvami jiných částí (viz ukázka níže). U 3D tiskárny se systémem více hlav či trysek tento problém vůbec nemusíte řešit.

Hlavním konkurentem XL je toho času Bambu Lab H2C s Vortek tool changerem. Jako u všech čínských produktů tedy konkuruje především cenou (v době vydání recenze necelých 60 tisíc Kč), ale v rychlosti ji nesahá po kotníky, což potvrzuje test tisku stejného barevného modelu hradu „Maker’s Muse castle“ na obou tiskárnách. Zatímco H2C jej tiskla 11 hodin (+ 43 gramů opadu) a H2D dokonce 22 hodin (+ 279 gramů odpadu), Prusa XL si s hradem poradila za pouhých 6 hodin s nulovým odpadem (zdroj: Tom’s Hardware, TechRadar).

To ocení zejména ti, kteří se 3D tiskem živí, ať už jde o prodej populárních draků a jiných ozdobných modelů v menším množství v kavárnách a na trzích, nebo i o velké profesionální tiskové farmy, které jedou non-stop a mají velkou produkci. Při nákupu se sice pořádně plácnete přes kapsu, ale při prodeji modelů si tiskárna na sebe o to rychleji vydělá. Anebo jste prostě kabrňák, který miluje moderní technologie a jednoduše „potřebuje“ mít doma ty nejlepší high-tech hračky bez ohledu na cenu. Pak není o čem přemýšlet.

MÉ ZKUŠENOSTI S TISKEM

Jak jsem v předchozí kapitole zmínil, z mého pohledu XL není tak úplně tiskárna pro začátečníky a je znát, že si to myslí i podpora této pražské firmy. Když se vás při řešení problému asistent podpory v online chatu jako první zeptá „Nemáte náhodou po ruce multimetr?“, dojde vám, že je tohle už vyšší dívčí, a ne kroužek pro zvídavé začátečníky. Což o to, já ten multimetr zrovna po ruce měl a náhodou i věděl, kam točit kolečkem, ale i tak mě to velice pobavilo. Neberte to nutně jako výtku, Průšův tým technické podpory si za léta 3D tisku můžu jenom pochvalovat. Sice si v online frontě počkáte i více než půl hodinky, ale s XL mi ochotně a odborně poradili i v neděli večer.

Tiskárna mi sice přišla jako téměř sestavená, stačilo jen namontovat wifi modul, dokovací kolejničku a hlavy, ale i tak mě v začátcích slušně potrápila. Z ničeho nic docházelo v náhodných výškách modelu ke kolizím nástroje s modelem nebo dokem a následné posuvy vrstev nebo hysterické chybové hlášky s hlasitým alarmem. Nebo mi pro změnu jedna hlava tiskla naprázdno, jako by byla ucpaná tryska. S online supportem a multimetrem v ruce jsem odhalil vadný termistor jednoho z extruderů a za dva dny mi doma od Průši přistál rovnou celý nový hotend, který jsem během dvou minut vyměnil a problém s filamentem byl zažehnán. Zdroj problému s kolizemi nástrojů a posuvy vrstev se ukázal být mezi židlí a tiskárnou, a sice ve mnou špatně nastavených silikonových podložkách pod tryskami.

XL při výměně nástroje zaparkuje hlavu do doku a tryska se postupně ochladí na pohotovostní teplotu, aby úplně nevychladla, ale zároveň z ní neodkapával filament. Pro lepší utěsnění je pod každou z trysek v doku plíšek obalený v silikonové ponožce, který se má jemně dotýkat špičky trysky. A v tom je trochu konstrukční slabina, protože pokud je plíšek moc daleko (rozuměj 1-2 milimetry), pod tryskou se vám nahromadí plastové „kaňky“. Naopak pokud je moc vysoko, tryska při parkování zavadí o jeho hranu a hlava nezaparkuje správně. A vy tak doslova titrujete po čtvrtinách otočky šroubku 5 plíšků a čekáte co to udělá s dalším modelem. Jakmile ale najdete perfektní výšku, zaklepete na dřevěná futra a třikrát odříkáte otčenáš, tiskárna seká jeden dokonalý model za druhým jak Baťa cvičky.

Když už jsem u těch negativ, další věc, kterou bych XL, ale i prakticky všem PRUSA tiskárnám vytknul, je absence automatického čištění trysky. Ano, před každým tiskem si tryska sice otře špičku o plát, ale když se po její stranách nasbírají plastové žmolky, tak vám je pak při tisku nechá někde na modelu. Skvěle to mají podle mě vyřešené tiskárny Bambu Lab, které mají malý silikonový kartáček. Nahřátá tryska přes něj několikrát projede sem a tam a zbaví se tak většiny žmolků. Netuším, jestli se toho v Praze bojí kvůli nějakému patentu Stratasys, který by ve stylu Věry Pohlové nejradši zakázal všechny konkurenční 3D tiskárny. Nicméně v klasickém DIY duchu si s tím komunita poradila a i já jsem si na XL připevnil čisticí silikonový kartáček z Bambu Lab A1 a přidal vlastní kód, který trysku před tiskem otře.

Po překonání prvotních nesnází jsem se rozhodl udělat opravdu hardcore zátěžový test: dal jsem tisknout obrovského pětibarevného draka na maximální velikost, kterou mi XL dovolila. Model se tisknul ve dvou fázích — nejdříve tělo a pak křídla — a dohromady trval tisk 4,5 dne a výsledek je za mě skvělý, o čemž se můžete přesvědčit na fotografii níže.

Po XL sáhnu i tehdy, když tisknu menší modely, u kterých je potřeba podpěr. Díky tomu, že PLA a PETG nebo PLA a TPU k sobě nelepí ani v roztaveném stavu, můžete skvěle využít multimateriálovou tiskárnu na tisk podpěr úplně natěsno k modelu a mít tak perfektní převislé plochy. Jelikož na tajných vládních projektech nepracuju, mám doma všechny tiskárny PRUSA připojené k iMacu přes WiFi a službu PrusaConnect. Model si tak u počítače připravím ve sliceru, dvěma kliknutími ho odešlu do tiskárny a pak ve webovém rozhraní odkudkoliv sleduju průběh tisku. Jednoduché jednobarevné modely si můžete naslicovat a poslat k tisku i mimo domov ze zjednodušeného webového sliceru EasyPrint, do budoucna bych jen uvítal možnost výběru trysky, se kterou se má model z EasyPrint tisknout na multimateriálových tiskárnách.

QUO VADIS PRUSA?

Od začátku loňského roku vyšlo na trh poměrně dost nových tiskáren včetně těch od Průši (Core One, HT90, Core One L, Core One+, oznámili Core One INDX upgrade). Možná se tak ptáte, jaká je budoucnost PRUSA XL, která je na trhu od roku 2023. Když jsme s kolegou Richardem byli v říjnu 2025 na Prusa Day v pražském planetáriu, šéf firmy tam zmínil, že od počátku vnímají ve firmě XL jako půdu pro nové experimenty. Několik minut poté představil ve spolupráci s firmou Filament2 nový nástroj XL, který zvládne tisknout ze dvousložkového silikonu, jenž se mísí rovnou v trysce.

Možnosti využití sahají od prodeje vlastních odlévaných kovových šperků ze silikonových forem a výroby měkkých těsnění mechanických strojů až po odborné využití v medicíně. Zatím nemáme konkrétní datum vydání, ale tato technologie tisku z dvousložkového tekutého obsahu otevírá už nyní dveře pro využití dalších materiálů. Princip přesného dávkování a míchání dvousložkových tekutých materiálů by mohl XL časem otevřít cestu i k polyuretanům, epoxidům, tmelům, lepidlům nebo dalším pastovitým materiálům jako čokoláda.

To je na celé platformě možná ještě zajímavější než samotný silikon: XL by se z klasické FDM tiskárny mohla posunout k hybridnímu stroji, který jeden díl vytiskne z plastu, druhou hlavou na něj nanese pružné těsnění a třetí třeba lokálně zalije elektroniku ochranným epoxidem. Osobně bych velmi uvítal i laserovou hlavu na gravírování, ale když jsem se posledně Průšů ptal, zda se nepustí i do laserových gravírovaček/vyřezávaček, odpověď byla zamítavá.

ZÁVĚR

Prusa XL není jen „větší Průša“, je to úplně jiný typ stroje v porovnání s ostatními doposud vydanými modely. Obrovská CoreXY tiskárna s výměnnými nástroji, dlaždicovou vyhřívanou podložkou a možností až pěti samostatných tiskových hlav, ke kterým se velmi brzy přidá hlava na tisk silikonu. Je to sen každého, který chce tisknout velké modely z více materiálů nebo barevné výtisky bez hromady odpadu. XL je fascinující stroj, který umí věci, jaké většina hobby tiskáren nedokáže. Ale není to bezstarostná plug-n-play krabička — je to nástroj, který odmění zkušeného tiskaře, a začátečníka může potrápit. Vyžaduje prostor (doslova), zkušenosti a trochu trpělivosti.

Za své peníze nedostanete nejlevnější ani nejhezčí tiskárnu na trhu. Dostanete ale stroj, který dává smysl ve chvíli, kdy přesně víte, proč ho chcete: velké výtisky, pět barev, podpěry z jiného materiálu, nižší odpad a možnost dělat věci, které by na běžné jednotryskové tiskárně byly buď utrpení, nebo ekonomický nesmysl. Pokud tisknete hlavně malé jednobarevné PLA držáčky a figurky, XL bude drahá a prostorově nenažraná mašina. Pokud ale chcete doma, v dílně nebo tiskové farmě opravdu schopný multimateriálový stroj, který má navíc do budoucna potenciál růst o úplně nové typy nástrojů, pak Prusa XL patří mezi nejzajímavější tiskárny, jaké si můžete postavit na stůl — za předpokladu, že ten stůl přežije.

Prusa XL

9.3

Design & konstrukce

8.5/10

Kvalita obrazu

9.5/10

Konektivita

9.7/10

Spolehlivost

9.5/10

Technická podpora

9.5/10

Plusy

• Obrovský tiskový objem 36x36x36 cm
• Konstrukce vhodná pro velké a stabilní tisky
• Až pět samostatných hlav a téměř nulový odpad
• Skvělá technická podpora
• Silný potenciál pro výrobce, farmy a pokročilé hobby uživatele

Mínusy

• Vysoká pořizovací cena u 5hlavé verze
• Není ideální pro začátečníky
• První nastavení a kalibrace vyžaduje pečlivost
• Chybí automatické čištění trysek
• Na běžný jednobarevný tisk může jít o zbytečný overkill

Koupit Prusa XL