Experiment: vyměnil jsem iPhone X za Samsung Galaxy S9+

Pokud chcete něco soudit, je dobré znát obě strany barikády. Když se mi proto naskytla možnost zavítat na londýnskou předpremiéru Samsungu Galaxy S9/S9+, neváhal jsem ani minutu. Z pozice technologického nadšence, pisálka a člověka, co si ujíždí na produktech Applu šlo o nabídku, která se jednoduše neodmítá. Když mi ovšem o pár dní později zazvonil u dveří kurýr s balíkem, v němž se nacházel Samsung Galaxy S9+, napadla mě ďábelská myšlenka.

Samsung Galaxy S9+ se stal na týden mým hlavním smartphonem. Jestli patříte mezi „Apple Ultras“, tak než vystříknete jako švestkový knedlík a pošlete mě do horoucích pekel, rád bych uvedl pár věcí na pravou míru. Miluji technologie a vše co je s nimi spojeno. Není to tak dlouho, co jsem u sebe nosil a především aktivně používal smartphony s iOS (jak jinak), Windows Mobile a Android.

Jasně, na někoho to může působit jako těžká forma masochismu, ale já to mám takhle hozený. Technologie jsou můj životní styl a upřímně je mi jedno, jestli nesou logo Applu či jiného výrobce. Zároveň se neztotožňuji s tím, že vše co Apple dělá, je vždy to nejlepší. A když už chcete něco pomlouvat, je dobré o tom něco vědět – ne si danou věc pouze vyzkoušet v elektru na Chodově a následně kázat moudra na všechny strany.

Zpět ale k věci, respektive k tomu, jak na mě Samsung Galaxy S9+ zapůsobil po týdnu aktivního používání. Logicky budu jihokorejskou novinku srovnávat s iPhonem X, který je mým věrným sluhou od listopadu loňského roku.

Design a konstrukce: je to krasavec

Jestli si Samsung zaslouží za něco skutečně pochválit, je to jednoznačně konstrukce. Dílenské zpracování je na té nejvyšší úrovni a stejně tak použité materiály. Šasi smartphonu tvoří kovový rámeček, který doplňuje odolné sklo. Vrchol praktičnosti to pochopitelně není a pokud telefon alespoň dvacetkrát za den nepřeleštíte o nohavici, bude vypadat stejně elegantně jako ušmudlaná obrazovka samoobslužného kiosku u McDonald’s. Taková je jednoduše daň za krásu, se kterou je nutné se smířit. Hodnocení designu je vždy hrubě subjektivní disciplínou, ovšem i tak se nebojím Samsung Galaxy S9+ označit za velmi atraktivní zařízení a jeden z nejhezčích smartphonů vůbec. Svůj podíl na tom nese zakřivený OLED displej, který je signifikantním prvkem pro všechny vrcholné modely Samsungu.

Jedinou pihou či spíše bradavicí na kráse je čtečka otisků. Ta se sice přemístila pod objektiv hlavního fotoaparátu, ale pořád to není ono. Plocha čtečky není dostatečně výrazná a proto se minimálně v prvních dnech nevyhnete upatlávání optiky. Částečně to lze eliminovat skenerem oční duhovky, který funguje překvapivě dobře. Má to ovšem jeden háček, nelze se na něj 100% spolehnout, stačí aby kolem bylo méně světla nebo jste zvolili ne zcela optimální úhel a systém vás do telefonu jednoduše nepustí. Zde jsem naplno pochopil, v čem tkví kouzlo Face ID a čeho se Applu podařilo dosáhnout.

Displej: nejlepší z nejlepších

Převážnou část čelní plochy 6,2“ Super AMOLED panel s rozlišením 1440 x 2960 pixelů. Nebudu vás dlouho napínat a rovnou prozradím, že jde o vskutku prvotřídní podívanou. Samsung mě opět utvrdil v tom, že displeje jednoduše umí a svou konkurenci nechává daleko za sebou. Doslova prvotřídní jsou zobrazovací schopnosti na přímém slunečním světle. Ať už na displeji zobrazíte jakýkoli obsah, bude to vypadat fantasticky. Samotné zakřivení panelu nemá žádný hlubší smysl, ovšem zařízení jako celek díky tomu vypadá vážně sexy.

Špičkový fotoaparát

Hlavní zbraní Samsungu Galaxy S9+ je fotoaparát, který využívá duální optiky a variabilní clony (f/1.5 – f/2.4). V přímém porovnání s iPhonem X je znát, že Samsung nabízí o něco málo více detailů a lépe si vede také za zhoršených světelných podmínek. Noční fotky disponují velmi nízkou hladinou digitálního šumu a příjemným překvapením je také ostrost. Poněkud zklamaný jsem byl z variabilní clony, rozdíl mezi oběma hodnotami je téměř neznatelný.

V automatickém režimu si její nastavení určuje aplikace sama a pro její manuální změnu je nutné přepnout do manuálu. Druhá optika má odlišné ohnisko a plní tak funkci optického zoomu pro přiblížení scény. Co se týče videa, tak stejně jako iPhone X i Galaxy S9+ si hravě poradí s 4K záznamem při frekvenci 60 snímků za sekundu. Pro labužníky je pak k dispozici speciální slow-motion režim, který umožňuje zachycení klipů s těžko představitelnou frekvencí 960 snímků za vteřinu.

Ukázkové fotografie z iPhone X (vlevo) a Samsung Galaxy S9+ (vpravo)

Bohužel nic není tak růžové, jak to na první pohled vypadá. Současné technologie neumožňují implementaci dostatečně rychlého úložiště do těla smartphonu, které by zvládlo záznam s tak obrovským datovým tokem po delší časový úsek. V praxi to znamená, že slo-mo klipy mají pouze 0,2 vteřiny a rozlišení 1280 x 720 pixelů. Samsung ovšem přišel s poměrně chytrým řešením.

https://youtu.be/sONQezLgffk

Aby jste docílili skvěle vypadajících slow-motion klipů při 960 fps, budete potřebovat dostatek světla

Na displeji si vyberete čtvercovou oblast, kterou telefon sleduje a pokud v ní zaznamená pohyb, záznam se automaticky zpomalí. Propagační materiály vám už ale neřeknou, že aby byly výsledky stejně efektní jako v reklamách, budete potřebovat dostatek světla. Pokud se například rozhodnete zpomalit čas za svitu interiérového osvětlení, dočkáte se nepříliš vábného výstupu.

Když to vezmu kolem a kolem, „es-devítka“ má z hlediska fotoaparátu nad iPhonem X prokazatelně navrch. Nejde ovšem říci, že by šlo o něco dramatického, rozdíly poznáte pouze při přímém porovnání. Několikaměsíční náskok ve vývoji je jednoduše znát, ale ne zas tolik, aby jste se s iPhonem X cítili méněcenně.

Hardware: rychlý jako blesk

Když si pořizujete vlajkový model od libovolného výrobce, logicky očekáváte to nejlepší. Samsung pochopitelně není výjimkou. Výsadní místo na základní desce získal osmijádrový čipset Exynos 9810 a grafický koprocesor Mali-G72 MP18. Upřímně nemá rozepisovat, že všechny reakce jsou bleskurychlé a telefon reaguje na povely uživatele bez mrknutí oka. Při testování jsem ovšem narazil na pár nuancí, které si zaslouží zmínit. Například při překlopení displeje v galerii trvá změna orientace o chlup déle než na iPhonu. Je to sice detail, kterého si všimnete jen když máte oba telefony vedle sebe, ale přesto o něm víte. Sem tam se objeví drobné lagy, nad nimiž by mnoho lidí mávlo pouze rukou, ale u telefonu za bezmála 25 tisíc něco podobného zkrátka tolerovat nehodlám.

Bystřejším z vás zřejmě neuniklo, že Samsung Galaxy S9+ nemá domovské tlačítko. Jeho funkci plní softwarový prvek v dolní části displeje. Výrobce se snažil, aby jste po jeho stisknutí dostali zpětnou vazbu, ale pokud to porovnám se sedmičkovými či osmičkovými iPhony, jde pouze o slabou parodii na haptickou odezvu. Taptic Engine je zkrátka o dva či spíše tři parníky dál. Tečka.

Recenze iPhone X: takhle chutná jablečná budoucnost

Samsung Galaxy S9+ kontra iPhone X: který je tedy lepší?

Po více než týdnu testování Samsungu Galaxy S9+ můžu směle prohlásit, že jde o skvělé zařízení, které mě bavilo používat. Hlubokou poklonu si zaslouží za špičkový fotoaparát a bravurní displej. Do úzkých jsem se nedostal ani z pohledu aplikací – ty co denně používám mají většinou důstojnou androidí verzi. Nyní ovšem k meritu věci. Srovnávat iPhone X a Samsung Galaxy S9+ mi přijde stejně pošetilé, jako říkat, že Carl Cox dělá lepší hudbu než Metallica. Samsung Galaxy S9+ a iPhone X představují to nejlepší ze dvou zcela odlišných dimenzí.

Jako technologický nadšenec a early adopter tleskám oběma rivalům a mám upřímnou radost z toho, čeho lze za pomoci současných technologií dosáhnout. Pokaždé, když mi v rukou přistane smartphone s Androidem, rychle mi dojde, že čím dál větší roli hrají služby a ekosystém obecně. Pokud jste stejně jako já zaháčkování ve světě Applu, jen těžko budete jablečnou platformu opouštět. Není to procesor, fotoaparát, velikost operační paměti a ani design, co mě drží u nakousnutého jablka. Je to iMessage, iCloud a vůbec obecná provázanost všech těch krabiček od Applu, které se staly nedílnou součástí mého každodenního života.