Je tomu už pár dní, co mi doma přistálo elektrovozítko Xiaomi Ninebot Mini. A jelikož se jedná o poměrně netradiční dopravní prostředek, rozhodl jsem se testování zdokumentovat formou kratšího seriálu, který završí plnotučná recenze. Minulý díl (článek zde) jsem věnoval krátkému seznámení se samotným Ninebotem a prvotním dojmům po pár hodinách používání. Ninebot Mini jsem v uplynulém týdnu používal jako přibližovadlo po městě a proto se chci tentokrát rozpovídat o tom, jak zvládá všechny nástrahy betonové džungle.
V prvé řadě musím zmínit jednu důležitou informaci. Jízda na Ninebotu je neskutečně zábavná a kromě vás si to bude užívat i vaše okolí. Na elektrokoloběžky jsme si už zvykli, ale potkat člověka na něčem, co má dvě kola vedle sebe, je stále tak trochu nezvyk.
Ninebot není nic pro introverty
Dost často jsem tak narážel na překvapené pohledy kolemjdoucích, kteří se často museli otočit, aby se ujistili, že je nešálí zrak. Člověk na Ninebotu je tak trochu atrakcí a je třeba s tím počítat. Pokud jste bázlivější typ a nemáte rádi pozornost, Ninebot si raději nekupujte. Alespoň ne do doby, kdy se stanou masovější záležitostí.
Nástrahy betonové džungle zvládá s grácií
Ninebot jsem proháněl po českobudějovických ulicích, které zrovna neoplývají příkladným stavem povrchu. Rozbité chodníky či vytlučený asfalt tu jsou zkrátka na denním pořádku a proto jsem byl hodně zvědavý, jak si s tím elektrická dvoukolka poradí.
Kupodivu velmi velmi obstojně. Menší díry v chodníku jsou pro 10,5“ kola Ninebotu brnkačka, stejně tak zámková dlažba a plynulé nájezdy ostrůvků na přechodech. O něco horší je to v momentech, kdy se chystáte sjet z chodníku, který nemá nájezd. Když není obrubník vysoko, jednoduše ho s Ninebotem skočíte. Zpočátku to chce trochu odvahy, ale jakmile vám jízda přejde do krve, nic to není. O něco horší to je u vyšších obrubníků, kde je třeba Ninebot vzít do ruky a poponést.
Pneumatiky mají docela slušný vzorek, který si poradí s většinou povrchů
Ačkoli má Ninebot dušové pneumatiky plněné vzduchem, na kostkách z vás dokáže vyklepat duši. Kratší vzdálenosti zvládnete přejet v pohodě, ale jet po hrubé dlažbě několik set metrů už takový požitek není. Možná by pomohlo o něco snížit tlak v pneumatikách, nicméně to by vedlo k většímu valivému odporu a nižšímu dojezdu.
Xiaomi Ninebot Mini: otočí se na pětníku
Jestli mě na Ninebotu něco opravdu bavilo, tak je to manévrovatelnost. Zatáčení má na starosti středová tyč, o kterou máte opřená kolena. Mírným zatlačením na pravou či levou stranu začne vozítko okamžitě zatáčet. Vše je navíc nesmírně plynulé a intuitivní. Otočit se dokážete doslova na pětníku, což například s koloběžkou nejde.
Ninebot disponuje také předním i zadním LED osvětlením
Dost často se taky setkávám s dotazem, „jestli z toho jde spadnout“. Systém vyvažování zpracovává údaje o pohybu 200krát za sekundu a hodit takříkajíc krysu chce už hodně námahy. Jakmile si jednou osvojíte ovládání a nejezdíte vyloženě agresivním stylem, Ninebot vás spadnout nenechá. Rizikem je pouze ostré zatočení při maximální rychlosti, kdy na vás působí odstředivá síla.
S rohlíkem na tváři
Ať už máte na elektrická vozítka názor jakýkoli, jízda na Ninebotu je zábavná od prvního okamžiku. A nejde přitom pouze o můj názor. Totožnou zkušenost měli naprosto všichni, kdo si Ninebot vyzkoušeli. Je zároveň srandovní sledovat reakce okolí, které vidí elektrickou dvoukolku poprvé. Speciálně ti nejmenší jsou doslova u vytržení.
Takové jsou moje další dojmy z testování Xiaomi Ninebot Mini. V posledním díle seriálu se podíváme na zoubek mobilní aplikaci, s níž lze dvoukolku ovládat a nastavovat celou řadu funkcí. Zároveň proberu také na výdrž, respektive kolik kilometrů Ninebot zvládne ujet na jedno nabití.
Z deníčku elektromobilisty: první kilometry s vozítkem Xiaomi Ninebot Mini #1
