Po uvedení nového MacBooku Air s čipsetem Apple M1 začala řada uživatelů komentovat komický rozdíl mezi základní verzí startující na částce 29 990 Kč a variantou za 37 990 korun. Oba modely totiž mají stejný osmijádrový procesor a 16jádrovou jednotku pro Neural Engine.
Rozdíl mezi oběma verzemi tvoří v grafický koprocesor, který má u základní varianty 7 jader, zatímco dražší MacBook Pro se chlubí osmijádrovým GPU. Na první pohled to tedy vypadá, že Apple u levnějšího MacBooku Air pouze uzamkl jedno grafické jádro. Někomu to může přijít jako naprostá bizarnost, jelikož rozdíl ve výkonu obou MacBooků bude z tohoto pohledu minimální.
Rozdíl mezi konfiguracemi je složitější než vypadá
Ve skutečnosti je rozdíl mezi levnějším a dražším MacBookem Air úplně jinde. Stejně jako ostatní výrobci čipů i Apple nejspíše používá něco, co se nazývá binning procesorů.
Zatím se nikomu nepodařilo najít výrobní proces, který by dokázal zaručit dokonalou výrobu čipů. To samé platí také v případě čipsetu Apple M1, jehož masová produkce je díky 5nm procesu extrémně náročná na přesnost. Když vyrábíte procesory s tak šílenou přesností, do hry vstupuje řada okolních vlivů, jako je například maximální čistota vzduchu v prostorech, kde probíhá samotná produkce.
Výrobci čipů se sice snaží o maximálně sterilní prostředí, nicméně je téměř nemožné se zbavit všech mikroskopických částeček, které mohou kontaminovat čerstvě vyrobené procesory. Každá nová várka čipů tak prochází speciální kontrolou, během níž dochází k rozdělování vyrobených kusů v závislosti na jejich kvalitě.
To v praxi znamená, že ten nejlepší čipset Apple M1 bude v ideálním případě bez jakékoli kontaminace a výrobních vad. Takový kus pak dokáže nabídnout ten nejvyšší možný výkon a dokáže pracovat při maximální taktovací frekvenci déle a efektivněji. Naopak procesor s nižší jakostí bude o něco pomalejší a může se rychleji zahřívat.
Chytrý způsob jak snížit výrobní náklady
Rozdíl mezi levnějším a dražším MacBookem Air tedy není pouze v tom, že jeden může používat o jedno grafické jádro navíc a druhý ne. Spíše to bude o tom, že některé čipy mohly utrpět mírné poškození na grafickém koprocesoru a tím pádem by s plným počtem jader nemusely fungovat tak, jak inženýři Applu zamýšleli.
Výhodou tohoto přístupu je obrovská úspora výrobních nákladů. Místo toho, aby Apple vyhodil čipy, které nesplňují všechna kritéria, může většinu z nich použít pro osazení do základní verze MacBooku Air, kterému uzamkne jedno grafické jádro.
