Navštívili jsme Prusa Research: tady se rodí ty nejikoničtější 3D tiskárny na světě
Holešovická firma Prusa Research si za dobu své existence vybudovala pozici klíčového hráče v oblasti 3D tisku. Když se proto naskytla možnost se podívat do míst, kde vznikají ty nejikoničtější 3D tiskárny, nebylo o čem přemýšlet. S fotoaparátem v ruce jsem proto vyrazil do Prahy, kde na mě čekal jeden z nejsilnějších zážitků za poslední dobu.
Doslova pod jednou střechou tu probíhá vývoj a výroba samotných 3D tiskáren, které používají uživatelé a firmy z celého světa. Za doprovodu jsme prošli celou výrobu a dozvěděli se řadu zajímavých informací, o které se vámi podělím na následujících řádcích.
Kapitoly článku
Fabrika plná geeků
Hned jak jsem zaparkoval uvnitř areálu a vyrazil na recepci, okamžitě jsem si všiml jedné věci. Z výrazu drtivé většiny zaměstnanců, které jsem potkal, bylo cítit, že tady se to bude hemžit pravověrnými geeky. Namísto sterilního prostředí tu na vás všude dýchá atmosféra přátelského prostředí a tématika 3D tisku je tu doslova všudypřítomná.
Hned u samotného vchodu mají návštěvníci možnost vidět všechny doposud uvedené tiskárny, které tu demonstrativně visí na stěně. Výsadní místo uprostřed pak zaujímá jeden z prvních modelů (Prusa Mendel l2), které Josef Průša, zakladatel firmy, v roce 2011 vlastnoručně sestrojil.
Když stroje vyrábí další stroje
Naše další kroky vedly na signifikantní místo celé firmy. Jde o halu, kde se nachází zhruba 700 tiskáren Prusa MK4. Údajně má jít o jednu z největších 3D tiskových farem na světě, čemuž člověk při vstupu do této sekce, nemá problém uvěřit. Provoz tu jede prakticky nonstop a jde o součást procesu nazývaného RepRap, kdy jsou tiskárny schopny vytisknout klíčové části pro další 3D tiskárny.
Úlohou farmy však není pouze výroba komponent. Díky tomu, že Průša používá své vlastní tiskárny, může si v ostrém provozu testovat novinky z vývoje dalších iterací. Přestože zde tiskárny nemají vůbec lehký život, každá z nich dokáže pracovat v průměru 1 400 hodin bez nutnosti servisního zásahu. Za vcelku působivé lze také považovat, že chybné výtisky tvoří jedno až dvě procenta z celkové produkční kapacity.
Kontrola kvality je u Průši klíčová
Prakticky veškeré díly prochází kontrolou kvality na specializovaném úseku, kde pracovníci vezmou každou z komponent do ruky, aby se přesvědčili, že jsou v pořádku. Testováním prochází kompletně všechny součástky od větráků přes senzory až po přibalované flash disky. A pokud se náhodou objeví chyba, díky preciznímu trackování lze zpětně vystopovat každou součástku, což značně usnadňuje řešení všech problémů. Oddělení kontroly je dále vybaveno sérií nejrůznějších nástrojů na testování, které si u Průši sami vyrábí. V regálech jsme tak mohli vidět například „udělátka“ na testování displejů či USB disků.
Ostatně velmi hezkým příkladem byla situace z loňského roku, kdy část uživatelů modelu MK4 začala reportovat zvláštní chování. Zpětnou kontrolou se pak podařilo zjistit, že na vině byly vadné motory distribuované v určitý časový úsek.
Specialitou 3D tiskáren od Průši je to, že zákazník si může zvolit, zda si nechá poslat už hotový produkt nebo půjde cestou stavebnice. Složit si tiskárnu svépomocí je samozřejmě větší zábava, ale přesto řada zákazníků raději volí snazší cestu ve formě již hotového zařízení.
Nejsilnějším odbytištěm není překvapivě Česko
Za vcelku působivé lze také považovat, že tiskárna typu Prusa MK4 zahrnuje zhruba 35 % vytištěných dílů. Z Asie se berou pouze motory a pár drobnějších součástek. Zbytek dílů pochází buď z naší české kotliny, nebo se dováží ze zemí západní Evropy, a to včetně čipů z produkce společnosti STMicroelectronics.
Solidně vytížená je i expediční část, která pošle do světa cca 10 tisíc tiskáren měsíčně. Zastoupení tuzemských objednávek se přitom pohybuje pod hranicí deseti procent, Průšovo nejsilnější odbytiště se totiž nachází na druhé straně Atlantiku.
Základní desky z vlastní zahrádky
Během prohlídky jsem pochopil, že alfou a omegou výrobního procesu je maximální možná nezávislost na externích dodavatelích. Z toho důvodu se Průša rozhodl, že si postaví vlastní výrobní linku na základní desky a plošné spoje. Opět jde o samostatnou halu, kde to začíná holou deskou a pokračuje přes chirurgicky přesné mašiny, které se starají o usazování čipů a další elektroniky na správná místa. Nad vším pak bdí parta chlapíků v pláštích, kteří za pomoci mikroskopu a rentgenu kontrolují hotové řídící jednotky.
Prusa AFS: tajná zbraň pro tu nejnáročnější klientelu
Zatímco na spotřebitelském trhu se musí Průša přetahovat s čím dál dravější čínskou konkurencí, na poli B2B má celkem neochvějnou pozici. Seznam referenčních klientů zahrnuje taková esa, jako je například Boeing, SpaceX, NASA či Boston Dynamics. Mezi stálé odběratele patří také zahraniční univerzity jako je Harvard, MIT, Cambridge či Oxford a automobilové koncerny, kde si 3D tisk našel zcela nezastupitelnou roli. A právě pro tento typ klientely mají v Prusa Research připravenou naprostou lahůdku. Ta se jmenuje Prusa Pro AFS, což je zkratka názvu Automated Farm System. Zjednodušeně řečeno jde o plně automatizovanou výrobní 3D farmu.
Tuhle bestii lze ve zkratce popsat jako obří rack, v jehož útrobách se nachází devět 3D tiskáren a systém pro sběr výtisků. Pokud některá z tiskáren dokončí úlohu, sběrný mechanismus odebere výtisk včetně tiskového plátu a uloží jej do pořadače. Vše funguje zcela automaticky a bez nutnosti zásahu lidského operátora. Prusa Pro AFS je plně škálovatelné řešení a lze jej tedy upravit přesně dle zadání klienta.
Finální destinace? 3D tiskárna do každé rodiny
Jestli jsem si z návštěvy Prusa Research něco odnesl, tak to byl rozhodně pocit, že vše co tu vzniká, má základ v neuvěřitelném odhodlání vyrábět kvalitní 3D tiskárny. Důležitou roli v tom hraje také komunita, které se snaží naslouchat a reagovat na její podněty. Technologie 3D tisku sice prodělala v posledních deseti letech obrovský posun, ovšem stále je velmi vzdálená běžným spotřebitelům, kteří 3D tiskárny vnímají jako kratochvíli geeků a moderních kutilů. A tohle chtějí v Prusa Research co nejdříve změnit. Tak jim držme palce.
Zajímavý pohled do zákulisí. Ač 3D tiskárnu doma nemám, tak Průšovi fandím. Kdysi jsem viděl jeho rozhovor u Krause a vypadal jako sympatický chlapík.
Líbí se mi, jak to Prusa dělá a ze dokáže z Prahy dělat světovej byznys, ale začala mu tu růst vážná konkurence. Sam jsem používal poslední 4 roky stroje od Prusi, ale letos jsem přešel na P1S s AMS od Bambule a na MK3S od té doby jen seda prach.
Průša skončí jak Nokie, má k tomu našlápnuto.
Vzhledem k tomu, že se Bambulab nelegálně pokouší patentovat technologie, které vymyslela 3D komunita a jsou pod otevřenou licencí a patentní úřad v Číně dokonce už něco schválil, tak mi bambu nesmí do domu. Já jsem patriot a nesouhlasím, aby zloději vydělávali na kradených věcech.