Myslím jinak !?

Tvrzení, které je obhajobou sebe samého a zároveň otázkou na čtenáře tohoto webu. Poodkryji tím tajemství mé závistlosti na nakousnutém jablku.

„Myslete jinak!“ Slogan související s návratem Steva Jobse do společnosti Apple v roce 1997. Díkybohu, že se tak stalo! Apple by bez něj nebyl tím, čím je dnes. Svými vizemi a neústupnými požadavky vytáhl společnost na pokraji krachu na nejhodnotnější společnost světa. Já však začal myslet jinak již mnohem dříve. Konkrétně v roce 1994, kdy jsem ve svých devíti letech poprvé přišel do kontaktu s počítačem. Měl jsem to obrovské štěstí, že to byl Macintosh LCII, kterým se nově pyšnil můj strýc. Vzpomínám si stále živě, jak jsem jen tak prohlížel nejrůznější zákoutí tehdejšího systému Mac OS 7.1, obdivoval úžasnou jednotlačítkovou myší a při tom všem neustále pokukoval po logu nakousnutého jablka vyvedeného v šesti barevných pruzích. Naprosto jsem si Maca zamiloval. Dokonce natolik, že z toho vznikla celoživotní přízeň k této značce. Pravda, LCII nevznikla v zrovna úspěšné éře Applu, ale její DNA vycházela z prvního Macintoshe. Z revolučního osobního počítače.

Tenkrát jsem si uvědomil, že myslím jinak. Nikdo z mých vrstevníků nevěděl nic o nakousnutém jablku z USA a tak jsem se stal terčem posměchu a třídním bláznem. Přeci neexistovalo nic lepšího než 486-ka. Tehdy jsem pochopil skutečný potenciál osobních počítačů a ve své dětské představivosti jsem si představoval sebe samého v dospělém věku, jak na svém Macovi píši články či vytvářím různorodou grafiku, stejně tak jako to tehdy dělal můj strýc. Pominu-li legendární hry jako Maelstrom a SimCity2000 zajímal mě spíše pracovní software. Avšak jak doba plynula, přestal jsem se vídat se strýcem a tak zároveň i s LCII. Podvědomě jsem na ní však stále myslel a chtěl jí mít doma za každou cenu. Otec se málem zhroutil poté, co jsem mu řekl, že chci počítač za 50.000,-Kč (ano, LCII se skutečně v té době prodávala za obdobnou cenu, včetně originálního monitoru a tiskárny StyleWriterII). A tak jsem byl chtě nechtě pohlcen školským systémem využívající Windows 3.11, 95, 98 a později XP. Sám jsem od rodičů před dovršením dospělosti dostal vlastní osobní počítač, ale opět s Windows XP. Marně jsem celou tu dobu na Windows hledal uspokojení, alespoň z polovic takové jako při prvním setkání s Macem, ovšem nenašel. Bylo to takové nemastné neslané. Časem jsem na to však přestal myslet a vlastně jsem na dlouhou dobu přestal myslet jinak.

Doba temna skončila rozšířením internetu, alespoň tam jsem hltal Apple plnými doušky. Financí, na pořízení Maca, se mi však během studií nedostávalo. Tedy až do roku 2007, kdy ve mně iPhone první generace probudil vyhaslou sopku. Musel jsem ho mít a taky měl. Bylo to jako bych znovu poprvé usedal k LCII a brouzdal jednoduchým Mac OS. Ta jednoduchost, přívětivost, funkčnost a originalita. Od té doby opět myslím jinak a možná až slepě zbožňuji vše, co nese logo Apple. Kdo nemyslí jinak, ten nepochopí. Stejně jako již několik let nechápe má manželka, která vždy, když slyší o nakousnutém jablku, kroutí hlavou a zvedá oči v sloup. Myslet jinak znamená ctít jednoduchost, pečlivost, smysl pro detail a čistý design, vysokou kvalitu, jedinečnost a v neposlední řadě to znamená lišit se od ostatních – být jiný, být sám sebou.

Dnes mám splněný svůj dětský sen. Sedím u Maca, píši články na tento server a tvořím vektorovou grafiku. Byla to dlouhá cesta, ale to čekání stálo za to. Při psaní tohoto článku jsem si vzpomněl na úsměvné chování svého strýce, který mě nutil, abych si vždy, před tím, než usednu k Macovi šel umýt ruce. Tehdy jsem ho nechápal a v duchu si ťukal na čelo, ale dnešním pohledem mu rozumím. Miloval svého Maca víc než bylo zdrávo. Důkazem vysoké kvality a spolehlivosti produktů Applu budiž to, že strýc, i když jej ke své práci již nepoužívá, stále vlastní toho Maca z roku 1994, kterému pracovní elán ani po dvaceti letech nechybí.