Já a můj Mac – Radoslav

Po přečtení prvního příběhu této rubriky od Filipa jsem usoudil, že se budu muset také pochlubit. Je úsměvné, jak jsou naše příběhy naprosto rozdílné a přesto mají stejný konec – MAC na stole, bílá Apple sluchátka v uších, iPhone v kapse, iPad v batohu a v očích mnoha lidí ještě také neviditelnou samolepku na čele s nápisem iDiot (vlastně iSheep). Přiznávám, že jsem nebyl o moc jiný a tu nálepku jsem jeden čas viděl také. Vzhledem k tomu, že počítače provází skoro celý můj život a já mám MAC na stole teprve čtvrt roku, snad se neurazíte celým mým “životním příběhem”, byť se v něm jablečné produkty nachází až na samotném konci.

Výpočetní technika pro mě začala poměrně brzy, již kolem roku 1991 (bylo mi devět let), kdy můj táta v porevoluční eufórii začal pracovat ve společnosti, která do ČR tahala počítače Peacock. O rok později, již v jiné, ale stejně zaměřené firmě, nadešel slastný okamžik, kdy se u nás doma objevilo první PCčko. Libová 386-ka SX 20 MHz, 4MB RAM, 120MB HDD, 5,25” a 3,5” ve slim desktopu a k tomu 14” SVGA monitor a 24-jehličková tiskárna (na které se nesmělo tisknout po desáté večerní, protože pak chodili klepat sousedi). Na tomhle počítadle jsem absolvoval svých mnoho prvních kroků. Učil jsem se na něm s DOSem, napsal své první texty v legendární T602 (na ten modro-oranžový UI dodnes s nostalgií vzpomínám), poprvé jsem tam spustil Windows 3.1 a pomyslel si, k čemu že to je vlastně dobrý, nahrál spousty hodin ve hrách a vytvořil i svůj první časopis. Ve svých zhruba 14 letech jsem si brigádami vydělal na svůj první počítač, protože mi bylo doma naznačeno, že pokud si chci provádět experimenty s počítačema, tak sice můžu, ale ne na tom, na kterém má otec účetnictví.

Byla to dost jetá 486-ka, ale byla moje. Je až neuvěřitelné, že tenhle počítač dodnes existuje. Sice se postupně vyměnily všechny možné díly, ale ze starého vždy něco zůstalo. Na téhle mašině jsem si prošel všemi možnými OS od MS – DOS přes Win95 až po WinXP, tu a tam nějaký Linux (SuSe, Red Hat..). To už mi bylo více než jasné, že počítače v mém životě sehrajou dost zásadní roli a hledal jsem si střední školu, která by mi takové vzdělání nabídla V této době a ještě i hodně dlouho po ní jsem na Apple téměř nereagoval. Za prvé o něm nebylo moc slyšet a hlavně do nás všude hustili Microsoft (i ve škole) a člověk prostě tak nějak plul s proudem. Vůbec poprvé jsem o MACu slyšel až od svého dlouholetého kamaráda, který neustále řešil přeinstalace Windows. Jednou ho tehdejší počítač značně dožral, takže ho i s “voknama” vyhodil z okna a od té doby jsem o něm skoro neslyšel. Tehdy u mě Apple zrovna dvakrát nevedl, protože se mnou skoro přestal komunikovat jeden z mála kamarádů (znali jsme se od školky, naše společná cesta vedla přes základní školu i gymnázium, kde se naše studijní cesty rozešly). Jistě, MAC funguje a většina našich hovorů poté, co se naše školní cesty rozešly, se točily právě kvůli řešení nefunkčního počítače, což najednou nebylo potřeba.

Pak ale přišly dvě zásadní “rány”, které naprosto změnily můj pohled na počítače a zejména Apple. Moje nová známost (jsme v období zhruba 2,5 roku zpátky) si, shodou okolností, v době, kdy jsme se seznámili, šla ke kamarádovi pro jetý MacBook. Byl to ten uplně první bílý MacBook, taková masírka prostě. Samozřejmě si vyslechla hromadů keců keců o nahlodaném jablku, červík v jablku, že to je uplně k ničemu, zbytečnej krám a podobná moudra. Pár měsíců na to jsem od ní dostal iPod Nano 16GB, 5th gen. Chvilku jsem si říkal, že mi to asi udělala schválně za ty moje chytrý řeči, posměch a pošťuchování, ale vlastně jsem byl i rád. Měl jsem přehrávač – stylovej a funkční… sakra funkční… a pořád jsem ho obracel v ruce a říkal jsem si, jak to tam ti “amíci” jablečný dokázali narvat do tak malýho prostoru, aby to fungovalo a ještě si dovolili to udělat tak hezký.

To ale nebylo zdaleka všechno. Největší roli patrně sehrál můj “skorotchán”, který strašně dlouho dobu řešil mobilní telefon. Poslední kapku do nádoby jeho trpělivosti přikápla Nokia N97 Mini, která za velkého rachotu opustila dům… oknem prvního patra. “Já si koupím toho ajfouna a dokážu vám, jak to nefunguje!”, pronesl a za dva dny opravdu od operátora došel balík s fungl novým iPhone 4. Na to, že Apple moc nemusel, to byl vcelku slušný výkon. Jak ale všichni víme, iPhone funguje, takže namísto, aby telefon následoval oknem Nokii, z čistajasna nám s nadšením ukazoval 64GB iPad2, jak je to super, že si tady ze zahrady může na dálku přes wifi ovládat iTunes v počítači, a tedy i písničku, která na nás bude řvát z okna prvního patra. Krátkou dobu na to proběhla mediální masáž o tom, že zemřel CEO Apple Steve Jobs, který podlehl agresivnímu typu rakoviny slinivky. V té době se ve mě vše tak nějak obrátilo. Přestal jsem kouřit a jakožto dlouholetý grafik a webdesigner neustále nadávající na windows, vlastnící starou Nokii se Symbianem, jsem už každým dnem pokukoval na stránky Apple v naději, že by mohlo být lépe, protože mě už vytáčel jak telefon, tak i počítač. Krátce na to jsem si přinesl iPhone 3GS, který jsem shodou okolností pořídil od kamaráda mé drahé polovičky, který jí odprodal toho bílého MacBooka. A byl jsem lapen – druhý produkt Apple! Bylo hotovo, vymalováno. Hrozně jsem se na ten den těšil, v noci se mi o tom zdálo a nemluvil jsem o ničem jiném.

Ještě na tomto iPhonu jsem začal číst na trh čerstvě uvedenou knížku s životopisem Steva Jobse od Walter Isaacsona. Já na to čtení fakt nikdy nebyl, povinnou četbu ve škole jsem si vždycky od někoho opsal, takže jistě pochopíte, jak velké nadšení to muselo být. Jenže ono se to nějak zvrtlo. Nadšení bylo tak obrovské, že jsem nenechal Steva ani představit prvního Macintoshe a už jsem si (hned zkraje tohoto roku) letěl pro zbrusu nový MacBook Pro 13”. Sice jsem se bál, jestli mi tam půjde vše, co chci a potřebuju, ale byl jsem prostě rozhodnut. A když už jsem byl v tom nakupování, rovnou jsem si odnesl i tu nádhernou hliníkovou klávesnici. V té době jsem spoustě lidí kolem sebe, kteří vlastnili něco od Apple, začal opravdu rozumět. Asi jsem začal konečně Think Different. Přestal jsem skoro chodit na e-shopy naší výpočetní velké trojky (mimozemšťan a spol.) a místo toho jsem začal vyhledávat blogy a weby zaměřené na Apple. Můj život se s produkty Apple neuvěřitelně zjednodušil a používání těchto zařízení mě opět začalo i bavit. A to dokonce tak, že jsem si jako správná iSheep šel vystát frontu na zbrusu nový iPad.

A víte co? Já se lidem, kteří mě vidí jako Apple ovci, podobně jako jsem je viděl možná kdysi já, dneska jen tiše směju.