Já a můj Mac – Filip
Profil | |
Jméno: | Filip |
Zaměstnání: | IT Officer |
Jak dlouho používám Mac: | 7 let |
Oblíbený hardware: | 27″ iMac 2.8GHz i7, iPhone 4S a iPad 2 |
Oblíbený software: | Automator, AppleScript, MPlayerX, HandBrake |
Mac používám na: | V poslední době převážně na zkoušení AppleScriptů a akcí Automatoru před uveřejněním v článcích. Když zbyde chvilka času, tak si rád pustím některý z mých oblíbených seriálů. |
Než se podíváme na to jak jsem se setkal se svým prvním Macem, vrátíme se ještě o kousek dál do historie. Do roku 1998 jsem byl naprostý počítačový ignorant. Bylo mi 22, nikdy jsem do té doby s počítačem nepracoval a ani nepřišel pořádně do styku, takže když mě po nástupu do nového zaměstnání před jeden posadili, koukal jsem na to jako “tele na nová vrata”. Nevěděl jsem co s tím dělat, co zmáčknout. Naštěstí nám všem nechali několik týdnů na rozkoukání a tak jsem počítači jako takovému začal přicházet na chuť. Jak to bylo finančně jen trochu možné, došel jsem si do jedné z místních prodejen jeden koupit. Za cenu necelých 40 000,- jsem si domů vezl zbrusu nový počítač s procesorem Intel Pentium 166 MMX a 128 MB RAM, 14 palcový monitor a Windows 98. Asi jako každý kdo počítačům propadl, jsem u něj trávil hodiny a hodiny, často až do rána, kdy jsem vyčerpáním “padal na hubu”. Několik měsíců po pořízení jsem se v jedné maličké prodejně seznámil se svým mentorem. Protože jen u něj byl v té době neomezený přístup na internet neuvěřitelnou rychlostí 14.4 kbps, vracel jsem se domů často po půlnoci. Od něj jsem se naučil co je co a jak to funguje a když to nefunguje, tak jak to opravit. Zanedlouho jsme spolu začali jezdit po servisech.
Jak běžel čas, naše cesty se rozdělili, já si našel práci jako správce sítě spravující jeden server a asi 40 uživatelů. Věděl jsem co dělat, když se objevil nějaký problém a práce mě bavila. Počátkem roku 2004 jsem se setkal se svým prvním Macem.
Bylo to krátce po seznámení s mou přítelkyní. Chvíli před tím než jsme se seznámili se vrátila z Ameriky, kde žila několik let a hrdě mi přivezla ukázat její drahocenný PowerBook G3. Jako správný zatvrzelý uživatel Windows jsem laptop pouze otevřel, zapnul a během několika málo minut zase vypnul s tím, že je to jako hračka pro děti. Tenkrát mi to neřekla, ale prý si myslela co jsem to za pitomce. Po přestěhování do Velké Británie přivezla laptop s sebou. Byl to jediný počítač, který jsme v té době měli a tak mi nezbylo nic jiného než tu “hračku pro děti” používat. Jaká to byla muka… všechno jinak, nic se nechovalo tak jak jsem byl zvyklý. Období utrpení a transformace trvalo prvních pár týdnů, kdy jsem v systému 10.3 Jaguar zjišťoval jak co funguje a kde co hledat. Najednou jako bych procitl. Zjistil jsem jaký potenciál se v Mac OS X skrývá. Jak lze vše dělat jednoduše bez komplikací.
Po několika měsících čekání jsem neodolal a pořídil si svůj první vlastní Mac. Čekal jsem na vydání prvních iMaců s Intel procesorem a jen co se objevily na pultech obchodů jsem jel jeden pořídit. Byl to iMac 20″ 2GHz s Mac OS X Tiger. Pokud máte výrobek od Apple, jistě všichni znáte ten pocit při rozbalování. Ani u mě to nebylo jinak. Tento Mac jsem používal skoro pět let než jsem se rozhodl jej prodat a pořídit novější. Takže od předloňského podzimu se mi na stole skví iMac Quad Core i7 s 2TB pevným diskem a 16 GB RAM. K iMacu postupem času přibyl i MacBook Air, Mac Mini, Apple Airport Extreme, Apple TV2, iPhone 4S a iPad 2 takže se nám rodinka pěkně rozrůstá. Před každou novou keynote se “děsím” co že to zase budu muset mít.
Několik posledních let jsem uvažoval nad spuštěním vlastních webových stránek a protože mi na jednom nejmenovaném webu bylo řečeno, že když se mi něco nelíbí ať si udělám stránky vlastní, tak jsem tak učinil. Od spuštění těchto stránek jsem se seznámil se spoustou nových lidí, někteří z nich ač je neznám osobně si dovolím nazvat kamarády a doufám, že se neurazí.
Protože pracuji v IT, kde se používají jen počítače s Windows XP a vím, že pořád něco nefunguje tak jak má, nikdy bych Mac nevyměnil. Klidně se nechám nazývat Apple ovcí a ani mě to neuráží. Proč taky. Vím, že přijdu domů z práce, zapnu počítač a nečeká mě nemilé překvapení v podobě obrazovky smrti či něčeho podobně zákeřného.[break][break]
Tento článek bych chtěl věnovat mému mentorovi Pavlovi, kterému vděčím za všechno co jsem se v mých počátcích s počítači naučil a také mé manželce Ivaně, bez které bych byl stále zaseknutý ve světě Windows. Děkuji Vám oběma.[break][break]
[break]
🙂 počítačový ignorant… To žeru! 🙂 Moc hezký příběh. U mě počítače začaly v roce 1991, ale Mac až v roce 2012 a nechápu, co jsem ty roky na windows dělal 🙂 nicméně… Asi mě to donutí to sepsat a samozřejmě se těšim na další “životní” příběhy.
Taky se do toho asi vrhnu…
Měl bych takový dotaz. Je nějaký limit na počet slov ? Trochu jsem se rozepsal a je to skoro jako román. Něco kolem 600 slov…
Není žádný limit. Klidně se rozepište.
A kam jej mám poslat a v jakém formátu ? Slov je tak 650, přidám ještě nějaký obrázek… Přečtete si ho než bude zveřejněn a pošlete mi na něj názor, jestli mám něco opravit apod. ?
Pošlete ho na info@ceskymac.cz.
Pěkný článek…
Omlouvám se za spamování, ale mám dotaz… Schováváte si krabice ?
Jasně, začínám si dělat výstavku 🙂
Jo jo, krabice si schovávám, ono je dobrý je mít, když se člověk rozhodne něco prodat.
Moc pěkná rubrika. Napíšu asi hned. Díky Filipe za tento web a taktéž ostatním redaktorům. Našel jsem tu už spoustu tipů, triků a v neposlední řadě i češtin pro programy a aplikace. Je to přehledné a srozumitelné. A jsem rád že se ubíráte v duchu Vašeho stejnojmenného názvu tohoto serveru.
Děkujeme Vlastimile za slova chvály. My děkujeme vám našim čtenářům, bez vás by to nemělo cenu dělat.