Tip na hru: Trine 2

[appstore id=”483381002″]

Systémové požadavky:

Operační systém: Mac OS X 10.6 Snow Leopard or better
Procesor: Intel Mac
RAM: 1 GB RAM
Pevný disk: 1.5 GB
Video: OpenGL 2.0 and Shader Model 3.0 kompatibilní video karta se 128 MB sdílené nebo vyhražené RAM*

• MacBook Mid 2010 (GeForce 320M)
• MacBook Air Late 2010 (GeForce 320M)
• MacBook Pro Mid 2007 (GeForce 8600M)
• iMac Mid 2007 (Radeon HD 2400 XT)
• Mac Pro Early 2008 (Radeon HD 2600 XT)
• Mac mini Late 2010 (GeForce 320M)

POZNÁMKA: Trine 2 nepůjde hrát na Macích s grafickou kartou Intel, které se vyráběly v letech 2006 – 2008. Hra poběží na nové (2010+) grafické kartě Intel HD Graphics 3000 nebo lepší. Grafická karta Radeon X1600 není podporována.

Jeden za všechny,

Pokračování Trine vychází z prakticky stejných mechanismů, jaké jsme mohli vidět už v původním titulu. Hráč má k dispozici trojici hrdinů, které může naprosto libovolně v průběhu kampaně střídat. A tím nemyslím, že by se musel vrátit na začátek úrovně a začít znovu, stačí stisknout příslušnou klávesu a abrakadabra, hrdina se přemění. Abych byl konkrétnější, lze si vybrat z rytíře Pontia, který si s sebou na bojiště neopomněl vzít meč se štítem a obrovské kladivo. Mrštná a elegantní zlodějka Zoja doma nenechala ani luk, ani přitahovací lano, s nímž si dovede poradit v krizových momentech lépe než Spiderman. A nechybí ani mocný čaroděj Amadeus, jehož základní charakterové vlastnosti jsou na míle vzdálené odvaze a nadšení. Dědek stará se špičatým kloboukem neustále remcá, a když jej někdo rozčílí, neváhá využít svých magických schopostí – nejen, že dovede vytvořit hned několik plošinek a kvádrů, skvěle zvládá i další kouzelnickou disciplínu zvanou levitace. Ta se nevztahuje pouze na neživé objekty, ba naopak – asi největší zábavu představuje zvedání a odnášení bezbranných protivníků kamsi do kšá. Jednou odhodíte protivníka proti špičatým bodákům, jindy zase výtečně poslouží jakožto živý štít před nebezpečnými střílnami. O interakci s dalšími objekty nemluvě, botanisticky založení jedinci zaplesají, když budou moct nakrmit masožravou rostlinu.

Všichni za jednoho.

V úrovních přijde postupně ke slovu celá řada puzzlů a hádanek, povětšinou velmi logických a poměrně lehce řešitelných. Tedy, lehce – to je dosti subjektivní vyjádření. Řekněme spíš, že nalézt způsob, jak se dostat ze zapeklité situace dále, není složité, další kroky už vyžadují trochu cviku. Fajnově a pohodově působí možnost nechat některého ze svých kolegů zemřít a pokračovat jen ve dvou, jelikož u dalšího checkpointu se zdraví všech opět doplní na 100% hranici a začíná se hezky od začátku. I díky tomu si postupem času začnete uvědomovat, že pro hádanky není vždy jen jedno řešení, naopak. Fantazii se meze nekladou a hledání skulin, díky nimž lze projít do dalších částí úrovně, je naprosto osvěžující a zbavuje Trine nálepky čistě lineární záležitosti. Nenápadným oslím můstkem se dostáváme k multiplayeru, jedné z nejkritizovanějších částí původní hry. Tentokráte lze v kooperaci konečně zvolit jen jednu postavu a přepínání budiž zapomenuto – ony všelijaké kličky, kterých si tu a tam všimnete v singlu, jsou pro hru více hráčů naprosto nezbytné. Zkuste si propojit s kamarády tři počítače a vrhnout se do dlouhých hodin kooperativní zábavy, vzájemná komunikace v rámci jedné místnosti se stane naprosto legendární a dost možná na ni budete ještě dlouho vzpomínat.

Až kýčovité grafické orgie

Kdo už měl to štěstí a prohlédl si některé ze screenshotů, nebo lépe, videí, dá mi zcela jistě za pravdu, že něco tak barevného už jsme tu dlouho neměli. Sám nevím, jaký matroš autoři při tvorbě vizuální stránky hulili, výsledek je však naprosto božský. Obří šneci, hadi, pavouci, přerostlé rostliny, třišťálově průzračná voda, to vše donutí nejednou zastavit a kochat se s bradou kdesi u podlahy. Kdekdo by možná mohl namítnout, že jde o obrovsky kýčovité zpracování – a měl by pravdu. Trine se ale do této stylizace pasuje naprosto záměrně, proč by jinak nosil kouzelník špičatý klobouk a plášť s hvězdami? Proč bychom v pozadí nejednou viděli nádherně vybarvený západ slunce? A vůbec, proč by stavěli na tak setsakramentsky klišoidním fantasy příběhu? Kdepak, zde jde o čirý záměr, který však padá v dnešním uspěchaném světě na sarkasticky úrodnou půdu. Abych nezapomněl, je nutné také vyzdvihnout vynikající lokalizaci, která, byť pouze textově, skvěle ladí s charakterem titulu. Nebudu už vás dále nudit, druhé pokračování Trine se třišťálově povedlo a přímo vyzývá ke koupi – ať už pod vánoční stromeček, anebo prostě jen tak.

Zdroj: Hrej.cz