Rok s MacBook Pro: když „Think different“ dostane úplně nový rozměr

Pokud jste našimi pravidelnými čtenáři, možná si většina z vás ještě vybaví článek, ve kterém jsem se věnoval vlastnímu poznání jablečného světa. Do Apple ekosystému – jak se obecně a s radostí říká, jsem díky iPhonu 4S (Experiment: jak se žije s iPhone 4 v roce 2017) poprvé nakročil v roce 2014. Následovala koupě iPadu Mini 4 a MacBooku Pro 2015. A právě u Macu se zastavíme. Bylo to totiž první a zatím poslední zařízení, které mě zklamalo, respektive nedokázalo naplnit mé představy.

Apple: závislost nebo láska na celý život?

Jakožto dlouhodobý uživatel Windows – jiný systém jsem do té doby nikdy nepoužíval, mi přišlo ovládávání tehdejšího OS X v některých situacích trochu nelogické. Tak třeba, když přijdete domů s hromadou nafocených fotek, chcete je nahrát z SD karty do počítače a postupně prohlédnout, musíte nejdříve označit všechny nové fotky, následně je otevřít v nativním prohlížeči obrázků a až poté můžete procházet jednotlivé snímky pomocí klávesnice.

Jasně, teď už vím, že Apple pro tyto účely vytvořil funkci rychlého náhledu, která celý těžkopádný proces nahrazuje a taktéž vím, že existuje celá řada programů, které dokáží fotografie přehledně uložit, čímž dostává následný editační proces punc procházky růžovou zahradou.

Tímto drobným názorným příkladem však jen narážím na řadu odlišností, které při přechodu z Windows na macOS (nebo opačně) mohou nastat a které si uživatel, byť se může domnívat, že je sebevíc připraven, neumí předem představit. Samozřejmě, že nejde o nic zásadního a po troše soužití s novým operačním systémem si člověk zvykne, chce to ale začít přemýšlet trochu jinak a neupínat se ke zvyklostem z toho či onoho dosavadního uživatelského prostředí. To je podle mého názoru alfou a omegou pro využití maximálního potenciálu jak macOS, tak Windows.

Myslet jinak, to je oč tu běží

Ale zpět k mé anabázi s macOS. Jak už jsem na začátku předeslal, „Myslet jinak“ jsem nedokázal ani já při koupi prvního MacBooku Pro v roce 2015. Přestože jsem byl jako roční majitel iPhonu se značkou nakousnutého jablka naprosto spokojen, v kombinaci s potřebou používat školní programy (AutoCad, ArcGis apod.) mě MacBook zklamal na celé čáře, respektive mé přizpůsobení macOS bylo naprosto nulové. A tak přišlo vystřízlivění, prodej třináctipalcového hliníkového drobka a následné pořízení notebooku s Windows.

Doba pokročila, úspěšně jsem dokončil studium na VŠ (tudíž odpadla potřeba používat školní, teď už vlastně pracovní programy na soukromém počítači) a nebyl bych to já abych zase nezačal pokukovat po nejnovějších strojích s kontroverzními USB-C porty a tikajícími Intel procesory pod „kapotou.“

Po relativně dlouhé „rozvaze“ padla volba na tehdy nejnovější třináctipalcový MacBook Pro 2017 se dvěma USB-C porty a 256GB úložištěm. Nejspíš si teď říkáte, že jsem blázen. A možná máte pravdu. Z čistě racionálních důvodů bylo po minulém nezdaru a absolutním nesoužití s masOS naprosto nelogické pořizovat nový MacBook. Vždyť, co se za ty tři roky asi tak může změnit?

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky

Říká se, že „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“ a zřejmě na tom rčení něco bude. Kombinace mého staršího já a myšlenky, že můžu střídat „Windows“ notebook na práci a MacBook na zábavu a úpravu fotek, dala najednou mému myšlení nějakou zvláštní volnost a možnost začít chápat macOS jinak, s nadhledem. Krůček po krůčku jsem se tak seznamoval s odlišnou „kulturou“ založenou na bázi hybridního jádra XNU.

Z počátku jsem si myslel, že budu současně používat oba soukromé notebooky – tedy jak Windows, tak macOS. Ukázalo se však, že opak je pravdou. Dá se říct, že za uplynulý rok, po který MacBook znovu vlastním, jsem notebook s Windows otevřel všehovšudy pětkrát. A to vždy jen na krátkou chvíli a k víceméně pracovním účelům. Tím nechci říct, že by se systém macOS nedal používat k práci, to vůbec ne. V našich končinách a při veskrze „technickém“ zaměření s potřebou korporátních programů je ale jeho potenciál kvůli chybějícím programům trochu deklasován a ve většině společností tak vyhrává gigant z Redmondu.

MacBook zkrátka vyniká ve zcela jiném směru. Když opomeneme jeho hardwarové přednosti jako je design, hmotnost nebo tichý chod, vyhrává kalifornské „železo“ dlouhou výdrži na baterii a nabídkou vlastních aplikací. Osobně jsem si nejvíce oblíbil Automator (Jak si vytvořit vlastní časovač pro vypnutí Macu), který dokáže výrazně zrychlit nejčastěji prováděné činnosti a ušetřit tak velké množství času. Pokračovat bych mohl například funkcí vícero ploch, výborně optimalizovaném stříhacím softwaru Final Cut nebo dokola opakované provázanosti s iOS, respektive tvOS (iPhone, iPad, Apple TV).

Zvyklosti stranou

A co tím vším chce autor vlastně říct? macOS je systém, který své přednosti neukáže hned na první pohled, zvlášť pokud jste, stejně jako já, dlouhodobý uživatel Windows. Když ale překonáte prvotní překážky například s hledáním nových programů, které zastanou práci na jakou jste zvyklí z předešlého systému, máte na půl vyhráno.

Dalším, a zřejmě tím nejdůležitějším krokem ze strany samotného uživatele je změna myšlení nad daným operačním systémem. Zkrátka, ve většině případů není třeba nutně hledat stejné cesty, na které jsme za ty roky až chronicky zvyklí, ale poohlédnout se po nových možnostech. Možná, že řada postupů, které jsme celé ty roky praktikovali, jde vymyslet jinak a lépe. A co vy, přecházeli jste také někdy mezi jednotlivými systémy? Jaká je vaše zkušenost?