Jezdíte rádi na kole? Face ID v iPhonu X vás pravděpodobně přivede k šílenství

Když Apple vyrukoval s iPhonem X (recenze), řada uživatelů včetně mě byla vůči Face ID skeptická. Praxe ovšem ukázala, že inženýři odvedli obrovský kus práce. Pokud si člověk uvědomí, jaké množství technologií se ukrývá na tak malém prostoru, musí jednoduše žasnout. Na druhou stranu je vhodné dodat, že přes veškeré snažení nejde o dokonalé řešení. Na občasná zaškobrtnutí jsem si sice zvykl, ovšem jedna věc mě na Face ID vyloženě přivádí k šílenství. Je obecně známo, že projektor promítající tisíce neviditelných teček na váš obličej si příliš nerozumí s protisvětlem. V těchto momentech stačí iPhone natočit trochu jinak, a je vyřešeno.

Můj problém však spočívá v něčem docela jiném. S nástupem jarního počasí se probudila má vášeň pro horská kola a trailové řádění. Jakmile se teploty vyšplhaly na snesitelnou úroveň, okamžitě jsem vystřelil prozkoumat stav mého oblíbeného trailu, na kterém vždy zjišťuji, kam se během zimy propadla moje fyzička. Při jízdě malebnou krajinou šumavského podhůří by byl hřích nezastavit a udělat alespoň pár fotek. A právě zde se dostáváme k meritu věci. Odemknout iPhone X s nasazenou helmou a slunečními brýlemi se ukázalo jako zhola nemožné. Apple sice uvádí, že Face ID by vás mělo poznat i po dvoudenní afterparty, ale na cyklisty zřejmě zapomněl. Z desítek pokusů se mi iPhone nepodařilo odemknout ani jednou. Jediným řešením je sundat brýle, pak se Face ID chytne.

Tohle je setup, u něhož si Face ID neví rady a mě tím přivádí k šílenství. Možná to je blbou helmou, brýlemi…, nebo snad hlavou? 🙂

Maličkost co dokáže pěkně naštvat

Možná si nyní říkáte, že řeším naprostou malichernost, když stačí tak málo. Opak je ovšem pravdou. Když desítky minut dupete do prudkého kopce odkud chcete pořídit snímek, nasdílet přátelům a rychle pokračovat dolů, každé byť nepatrné zdržení je pro bikera skličující. Navíc s tepovou frekvencí kolibříka a vyplaveným adrenalinem vás ani nenapadne, že pokaždé musíte sundat brýle.

Ve své podstatě nejde o nic zásadního, kvůli čemu bych iPhone X vyměnil za model s Touch ID. Předmětem článku není ani poukazování na nedokonalost či srážení technologie pro rozpoznávání obličeje. Jde o pouhý postřeh z běžného života, na který jsem narazil až po půlročním používání iPhonu X. Zároveň jsem ovšem nečekal, jak dokáže taková maličkost srazit uživatelský zážitek.