Já a můj Mac – František

S počítači jsem se blíže seznámil ve svých sedmi letech díky svému bratrovi, který byl tehdy naší tetou obdarován prvním stolním počítač s Windows XP. Byl jsem zarytým hráčem stolních her a tak mi počítačové hraní zprvu sloužilo jen jako záložní systém zábavy. Ovšem jak čas plynul byl jsem počítačovými hrami zcela pohlcen, stal se ze mne energický vášnivý hráč, kterého ostatní možnosti počítače nezajímaly. Nejvíce jsem si oblíbil pecky jako Call of  Duty I, Flatout či Age of Empires II. Až kolem svých devíti let jsem začal počítač využívat také na psaní, přehrávání hudby a učení se. O rok později následoval zásadní zvrat, který zcela změnil můj pohled na počítačový svět.

Bylo mi deset let, když byl můj bratr obdarován od známé z New Yorku iMacem G5 a já zdědil jeho starší PC. Bylo to zvláštní. S tím starým počítačem jsem byl moc rád, protože jsem na něm měl dostatek her, které by mě mohli zabavit, ale stejně jsem chodil do bratrova pokoje obdivovat půvab a designovou dokonalost bílého elegána. Líbil se mi nejen design, ale  i operační systém (Mac OS X Tiger 10.4), ovšem na kterém jsem si nemohl zahrát své hry. Bratr svého iMaca nějakou dobu skutečně urputně používal, ovšem do té doby, než jej daroval našemu otci a nekoupil si zbrusu nového 20″ iMaca (začátek 2009). Mezitím bratr ještě dostal 13″ MacBook white (2008). Tím pádem mohu říci, že jsem vyrůstal v jablečné domácnosti, díky čemuž jsem nasbíral mnoho zkušenosti s Macovou platformou již v před-gymnáziovém věku.

Poté, co jsem úspěšně složil zkoušky na gymnázium, jsem dostal možnost, vybrat si nový počítač. Bohužel jsem sáhl po notebooku od Aceru. Zprvu jsem si s ním rozuměl, pracoval velmi dobře a mohl jsem aktualizovat svou sbírku her o nové tituly. Záhy jsem však zjistil, že si s notebookem v cenové relaci kolem 15.000,- o slabší konfiguraci (dvoujádrový 2,1GHz, 2Gb RAM a nevýkonná grafická karta) nemohu moc vybírat. Nakonec se vyskytl problém v podobě odbourání baterie a chlazení procesoru, takže vždy, když jsem spustil Microsoft Word, Google Chrome, Thunderbird a “piškvorky” tak pomalu začal hořet. Ještě téže zimy roku 2009 jsem získal svůj první Apple produkt – vysněný iPod Touch 3. generace 32Gb.

Můj první Mac

Bylo to na Velikonoce minulého roku (2011), kdy jsem byl se svým otcem v New Yorku. Navštívili jsme společně spoustu úžasných míst, ale to nejlepší přišlo, když jsem poprvé spatřil skleněnou kostku s logem Apple na 5. Avenue. Byl jsem naprosto ohromen, taková krása, a to byl jen vchod. Pak jsem po točitých, elegantních, dřevěných schodech sestoupil dolů a spatřil ráj na zemi – Genius bar, stoly s produkty a úžasné zaměstnance prodejny. Dlouhou dobu jsem si tam prohlížel krásný, sněhově bílý MacBook White. Otec se mne zeptal zda po něm toužím, odpověděl jsem bez váhání, že ano. Měl jsem ho, byl můj, ještě jsme vybrali patřičný obal (Level 8 13″ neopren case). Úžasný pocit z nákupu byl umocněn vtřícností personálu, se kterým jsem si velmi dobře popovídal ohledně svého nového Maca.

Po příjezdu domů jsem sice byl znaven časovým posunem (přiletěl jsem cca v 5 odpoledne), ale musel jsem ještě vytvořit nějakou prezentaci do školy. Vždy před tím jsem pracoval na OS Windows, a tak jsem byl zvyklý jak na design, tak na způsob práce s Microsoft Office. S Macem přišel ale i zbrusu nový software. Skvěle a profesionálně zpracovaný iLife ’09 s velmi jednoduchým ovládáním, a také úžasný a bezkonkurenční iWork ’09, se kterým byla práce jedna báseň. S tímto softwarem vznikla má první práce na Macu, na kterou nikdy ve svém životě nezapomenu, protože to byl jeden z nejlepších pocitů navždy.

Já, současnost a Mac

Dnes si každodenní činnost bez mého Maca nedovedu představit. Každé ráno zkontroluji poštu nebo aktualizace a odejdu do školy. Odpoledne když se z ní nebo z kroužku vrátím, tak první místo které navštívím je můj pracovní stůl s MacBookem, harddiskem a ostatním příslušenstvím (malá klávesnice MacBooku není moc dělaná pro hry). Zde pak shlédnu pár epizod z mého oblíbeného seriálu, naučím se do školy, něco vytvořím v Motionu 5, zahraji si pár Kapitol z mé oblíbené hry a zkontroluji sociální sítě. Takto to funguje, takto se mi to líbí a doufám, že mi tento “rozpis” hodně dlouho vydrží.

Nakonec jen chci poděkovat pár lidem, kteří byli pro mě osudovými při získávání Macu…

Nejprve otci, který více méně toleroval můj drahý životní styl a umožnil mi splnit si svůj jablečný sen.

Pak bratrovi Vojtěchovi, který mne odvrátil od Windowsů a ukázal mi Macy.

Matce, která při mně stála za každé situace.

Filipovi, který byl ochotný mě vzít do redakce Českého Macu.

A známým a spolužákům, kteří byli ochotni poslouchat mé velmi dlouhé proslovy o Macích…

… ale je tu pořád jedna věc, za kterou se mé rodině potřebuji omluvit. Protože ještě před tím, něž bratr dal iMac G5 otci, jsem mu rozbil obrazovku. Nejhorší vzpomínka v mém životě.