Od chvíle, kdy se objevily první smartphony s fotoaparátem jsem snil o tom, jak jednou nahradí klasické fotoaparáty a kamery. S postupným vývojem technologií se výrazně posunuly i multimediální schopnosti mobilních zařízení, což mě letos přivedlo k zajímavé myšlence. Dospěly už smartphony skutečně do takové fáze, abych mohl při cestování nechat svou zrcadlovku doma? Budou mi ušetřená kila a místo v batohu stát skutečně za to? Abych si dokázal na tyto otázky odpovědět, rozhodl jsem se letos vyrazit do světa a poprvé v životě nechat svůj Canon s další těžkou foto technikou doma.
Miluji cestování a poznávání nových míst, která se snažím zachytit prostřednictvím digitálního fotoaparátu. K tomu mi poslední roky slouží zrcadlovka od Canonu s pár oblíbenými objektivy, které pokryjí většinu mých potřeb. Můj cestovatelský setup se tedy skládá z fotoaparátu, třech objektivů, brašny, náhradního akumulátoru, nabíječky a stativu. Ve finále jde o pěkných pár kil, která se dokážou v průběhu dne pěkně pronést. Když k tomu připočtete vlhké tropické podnebí a náročný terén, můžete si být jistí, že vaše záda se večer přihlásí nekompromisně ke slovu. Přesto mi nečiní potíže vstát uprostřed noci a několik hodin se drát k vrcholu Adam’s Peak s jediným cílem – zachytit první paprsky vycházejícího slunce, které se dotknout centrální Srí Lanky.
Představa, že DSLR nechám doma mě hlodala již několik měsíců, nicméně dostatek odvahy na realizování experimentu jsem dostal až koncem letošního ledna. Ještě pár hodin před odletem jsem měl vedle krosny připravenou veškerou techniku pro případ, že bych si to přeci jen rozmyslel a rozhodl se neriskovat. Nakonec zvítězila má zvídavost a přesvědčení, že to s iPhonem jednoduše dám.
Hned na letišti jsem zaregistroval pocit úlevy pramenící z toho, že nemusím výbavu neustále hlídat a kontrolovat. V poslední době se navíc snažím cestovat pouze s minimem nezbytných věcí, které v cílové destinaci buď nemůžu koupit nebo jednoduše patří na můj osobní seznam základní výbavy. Díky tomu, že jsem foto techniku nechal odpočívat doma, nemohl jsem vlastním očím uvěřit, kolik mi zbylo v batohu místa.
Když se podíváte na velikost čipu u klasických DSLR nebo nedejbože velkoformátových přístrojů a srovnáte je s miniaturními snímači iPhonu 7 Plus, je vám okamžitě jasné, že tohle nemůže být vyrovnaný souboj. Fyziku nelze obelhat a ani sebelepší algoritmy na zpracování obrazových dat nenahradí kombo velkého snímače a pevných skel s parádní světelnosti. Pokud však míříte do oblastí, kde panují ideální světelné podmínky, optika iPhonu se rozhodně nemá za co stydět. V mém případě šlo o toulání po ostrůvcích v Andamanském moři, kde jsem na nepřízeň počasí rozhodně netrpěl.
Nafotit pár desítek snímků splňujících mé představy, nebyl v podstatě až takový problém. Se stálým dostatkem slunečních paprsků za zády jsem si nemohl na nic stěžovat a cvakal jak o život. Brzy jsem také přišel na chuť funkci druhého objektivu pro dvojnásobné přiblížení, kterou jsem dříve tolik opovrhoval. Co se týče celkové kvality fotografií, iPhone 7 Plus může běžným uživatelům směle posloužit jako hlavní fotoaparát, který navíc zvládá bravurní video.
Když se oprostím od faktu, že iPhone 7 Plus nemůže ani zdaleka soupeřit z hlediska kresby či detailů, jaké nabízí i průměrná zrcadlovka se základním objektivem, výrazněji mi vadily pouze dvě věci. Během úprav na počítači jsem narazil na nízké rozlišení, respektive limity při ořezávání fotek a relativně vysoké míry digitálního šumu u snímků pořízených v portrétovém režimu. Ostatně portrétový režim je kapitolou sama pro sebe.
Aby jste docílili perfektního výsledku, musíte mít jednak štěstí a skutečně dostatek světla. Když máte kliku, software vyhodnotí snímanou kompozici správně a vám je odměnou fotografie s efektně rozostřeným pozadím. Stačí však, aby jedné substance nebylo tolik, kolik je potřeba a dočkáte se abstraktní mazanice. Skromně to lze označit za loterii, která buď vyjde nebo ne.
Jestliže mám vyřknout ortel nad tím, zda se vyplatilo nechat zrcadlo doma, verdikt nebude jednoznačný. Během dalších výprav bude hrát hlavní roli v rozhodování především atraktivita finální destinace. Pokud se nerozhodnu vydat fotit orangutany na Borneo nebo cokoli pro mě výjimečného, opět zvolím variantu s iPhonem v kapse a napůl prázdným batohem.
Docela odvaha se spolehnout jenom na iPhone. Sice mám klasickou sedmičku ale taky můžu potvrdit, že zrcadlo sebou tahám stále míň a míň. U těch přiložených fotek v bokeh režimu je vidět, že to je softwarově dopočítaný, ale na druhou stranu pokud mají fotky sloužit jako vzpomínka a pro příbuzenstvo, nikdo to řešit nebude.
Rok stary clanek a technologie pokrocila zase o kus dopredu. Take jsem zamenil DSLR za I-Phone a zase zpatky. Nejhorsi je “Noise” neboli digitalni sum pri vetsi rychlosti (ISO).
Zkratka nejsou to fotografie ale spise “Snapshots” pro album typu “Taky jsme tam byli” a pokud to je to co clovek potrebuje tak prodejte DSLR dokud ma nejakou cenu.