Apple: závislost nebo láska na celý život?

Kdybyste mě před čtyřmi roky potkali a zeptali se co si myslím o Applu, odpověděl bych chladně a spolu s neustálým kroucením hlavou bych hleděl směrem k ceně tehdejších produktů: 17 000 korun za telefon s průměrnými specifikacemi, to snad nemyslíte vážně ne? Vždyť na trhu je řada lepších zařízení za mnohem nižší ceny, které hravě nahradí tenhle předražený smartphone.

Jak to všechno začalo?

O několik měsíců později, v červnu 2014 mi začala dosluhovat oblíbená Xperia U – zmenšenina tehdejší vlajkové lodě Sony Xperia S s opravdu „cool“ barevným proužkem, který sloužil k oznamování notifikací. Po dvou letech tak bylo třeba najít vhodnou náhradu. V té době jsem byl ochotný do telefonu investovat maximálně šest až osm tisíc. Nebylo to bůhví co, ale střední třída byla velmi široká a výběr relativně velký. Nebyl bych to však já abych s postupným zabřednutím do parametrů jednotlivých modelů čím dál více nepřemýšlel nad dražšími a dražšími telefony. Protože jak zní jedno české pořekadlo, nejsme tak bohatí abychom kupovali levné věci. Mými kandidáty se tak nakonec stala pořád ještě relativně nová Sony Xperia Z a Samsung Galaxy S4 Mini.

A protože nic nedokáže nahradit osobní zkušenost, šel jsem si oba telefony vyzkoušet do obchodu. Rozhodnutí padlo takřka okamžitě, Sony je aktuálně zkrátka o něco lepší. Především v rychlosti reakcí celého prostředí Android 4.3 a designu. Cena však překračovala mou vytyčenou hranici (nová Xperia Z tehdy stála kolem 9 500 Kč) a tak jsem zklamaně kráčel domů. Shodou okolností jsem cestou z ostravského nákupního centra minul obchod s nakousnutým jablkem. „Nikdy jsem tu nebyl, tak se alespoň půjdu podívat, jaké skvosty se zde tedy prodávají“, říkal jsem si ironicky.

Na stolech se okázale pyšnila tehdejší vlajková loď – iPhone 5s. „Jo, je pěkný, ale 17 490 Kč?“. Poté jsem přešel k výprodejovému iPhone 4s. Ten byl v té době už 3 roky starý, ale stál pořád 10 990 korun. Po chvíli zkoušení otevírání nejrůznějších aplikací třetích stran, Safari a fotoaparátu jsem však byl nadšen. „Jak může telefon představený téměř před třemi lety být o tolik rychlejší, než rok stará Xperia Z?“, přemýšlel jsem i celou cestou z obchodu. Kromě svižnosti mě iOS 7 uhranulo i po designové stránce, nic takového jsem dosud prostě neviděl. iPhone 4s jsem i několik dní poté nemohl dostat z hlavy, totálně mě pohltil, jedinou negativní, za to však rozhodující stránkou tohoto zařízení byla cena.

O pár dní později se ale v jednom tuzemském elektro obchodu objevil právě iPhone 4s za akční cenu 7 990 Kč. I když se to určitě nedá srovnat s pocitem výhry ve sportce nebo narození potomka, mé srdce zaplesalo.

iPhone: telefon, který mě nepřestává bavit

S pořízením iPhonu 4s začalo také sledování veškerého dění okolo kalifornské společnosti, a jakože ho v té době nebylo zrovna poskromnu. Blížilo se totiž představení nových šestek a skoro každý web věnoval, alespoň zmínkou, Applu. 9. 9. 2014 proběhla konference, při které byly odhaleny rovnou dva nové iPhony, do té doby situace zcela nevídaná. Nedá se říct, že by mi nové modely padly hned na první pohled do oka, nekorespondovaly totiž se zaběhlou designovou linkou, kterou Jony Ive odstartoval už u iPhonu 4. Postupem času si ale, hlavně menší iPhone 6, získával mé sympatie, a i když nebo právě proto, že jsem vlastnil iPhone 4s jen půl roku a stále šlo o perfektní telefon, který fungoval jak má, jsem se rozhodl pro koupi nejnovější šestky. V té době stál iPhone 6 astronomických 18 390 korun. Tentokrát už jsem ale věděl, že mě nový iPhone, potažmo iOS nezklame a splní vše, co od něj očekávám – rychlost a spolehlivost ve spojení s perfektním designem.

S MacBookem to byl krok vedle

Uběhlo dalších 9 měsíců (jak příznačné) a po iPhonu 6 přišel na řadu 13palcový MacBook Pro 2015. Z mého pohledu mělo jít o nejlepší možnou kombinaci pro práci i zábavu, zkrátka takový „ideální setup“. Zpracování, hmotnost i výdrž baterie, to všechno hrálo ve prospěch laptopu od Applu. Hned na začátku jsem však udělal velkou chybu, když jsem si pořídil nejnovější Mac jen se 128GB SSD diskem. Což o to, rychlost disku byla oproti staršímu plotnovému úložišti vskutku impozantní, ale vzhledem k tomu, že jsem byl v té době nucen používat Boot Camp pro školní a pracovní programy, místa bylo proklatě málo. Příliš jsem si nepotykal ani s OS X (dnes macOS). Vadily mi nedostatečné alternativní aplikace, na které jsem byl zvyklý u Windows, omezené funkce AutoCadu nebo do češtiny nepřeložený MS Office. Pages, Numbers a Keynote se mi zdály jako nevyhovující nástroje při tvorbě nejrůznějších seminárních prací.

Pomyslnou poslední kapkou však byla nějaká nespecifikovatelná chyba, která po aktualizaci na OS X El Capitan způsobovala znatelné vybíjení MacBooku při připojení k Wi-Fi síti (za noc se baterie dokázala vybít o 30–50 %). Nejhorší na celé věci byl fakt, že ani za přispění mé nejlepší vůle a Google vyhledávače jsem nenašel řešení, jen ujištění, že chybu pocítili i jiné uživatelé stejného modelu. I přesto, že jsem počítač několikrát přeinstaloval, chyba stále přetrvávala. Kdoví, možná špatná souhra náhod, možná, že jsem prostě jen špatně vyhodnotil možnosti OS X.

Tak, či onak jsem se s původně vytouženým MacBookem Pro rozloučil a koupil notebook s Windows. Někteří z vás si teď zřejmě pomyslí, co jsem to zač, když sem – do „chrámu“ Apple píšu, že MacBook absolutně nesplnil má očekávání a všechny dosavadní články na tomto webu jsem připravoval na počítači s jiným logem než s tím, na které jsou fanoušci cupertinské společnosti zvyklí. Všichni ostatní by ale možná mohli ocenit jistou dávku objektivity, kterou se Český Mac snaží věnovat i veškerému připravovanému obsahu na tomto webu.

Všechno má své pro a proti, Apple nevyjímaje

I když jsme si s MacBookem příliš nesedli, dosavadní zkušenosti s mobilním systémem iOS mě přivedla k dalšímu produktu od Apple – iPadu Mini 4. V době, kdy většina uživatelů od iPadů odcházela jsem v něm našel snad ještě o něco větší zalíbení než v iPhonu. Kombinace relativně velké obrazovky, svižnosti iOS a jeho čím dál větší otevřenosti vzhledem k práci se soubory mě o další rok a půl později přiměla pořídit 10,5palcový iPad Pro s Apple Pencil. Mezitím se samozřejmě nezapomnělo ani na novou generaci Apple Watch. A jak ten příběh bude pokračovat dále?

To zatím neumím předpovědět. Co bych ale rád do budoucnosti předpověděl je to, aby se lidé vyvarovali jakýmkoliv předsudkům, které jim mohou bránit v objektivním posouzení. V mém případě šlo jen o „hloupý“ kus elektroniky, kterou jsem, ani nevím, z jakého důvodu, dříve neměl rád. Co když ale půjde o více, než jen hmotný majetek a vy svou šanci prostě promarníte jen kvůli toho, že někdo říkal? Na úplný konec je ještě zapotřebí zmínit, že článek je veskrze subjektivní a odráží spíše autorovy pocity k Apple a jeho produktům. Priority, které platí pro mě absolutně vůbec nemusejí odpovídat vašim požadavkům. A co vy, jak jste se dostali k Apple jako takovému?

Experiment: jak se žije s iPhone 4 v roce 2017