Jerry – Jak jsem dostal absťák aneb, zkušenosti se servisem.
Patřím mezi uživatele macíků už od nepaměti, nikdy jsem jiný, než počítač Macintosh nevlastnil, takže řešit výhody či nevýhody jednotlivých platforem nebudu. (Kdo chce, může si podrobnější informace najít na mých stránkách).
Ve windowsech a v případě nutnosti se dokážu pohybovat i v linuxech, jsem se propracovával vždy, když si to vyžadovala práce (tedy pokud zaměstnavatel…) nebo doma na pc mojí baby, která macíkovi nepřišla na chuť a tvrdošíjně trvá na winech. Ani se jí nedivím, protože je učitelka a vše v její práci jede na Windows, takže je pro ni lepší, když to samé má doma.
Každopádně z vlastní zkušenosti, si na Windowsy nemohu ztěžovat. Nikdy jsem s tímto systémem neměl žádné větší potíže, žádné modré smrti, viry, potíže s hardwarem atd. Tedy pokud jsem zrovna s něčím neexperimentoval.
Ale k věci. Po dlouhých letech, kdy jsem v podstatě s mými macíky neměl po hw stránce, skoro žádné potíže (tedy nepočítám u iMaců 2x vadnou mechaniku hned po dovezení domů a na jednom odešel po 2.5 letech hard disk), se u mého posledního stroje, iMac 27″ i5, 2.8 Ghz začala projevovat známá vada LCD – PRACH v monitoru. Nepěkné nahnědlé skvrny degradovaly možnost práce, zejména na úpravě fotografií. Pokud jsem měl tmavé pozadí, tak na normální práci to ještě šlo, ale u fotek je to jiná káva.
No delší dobu jsem pátral po nějakém servisu v okolí. Sháněl jsem na netu reference, ale všude byly nějaké pro i proti. Pro mě je nejdostupnější Praha. Zhruba 100 kilometrů je celkem přijatelných. Posílat maca nějakou službou, nebo nedejbože naší poštou, se mi nezdá. O svozu přímo opravnou jsem se moc nedozvěděl a na návštěvu technika doma nejsou love. Zvolil jsem dopravu vlastní, kdy si mohu ručit za to, že se mému děťátku nic nestane. Z hlediska dopravy jsem zvolil iOpravnu ve Vysočanech, protože se k ní dá dostat z mého směru celkem bez popojíždění v pražských kolonách.
V servise to bylo rychlé, po zapnutí byla závada hned odsouhlasena, a žádný problém. Přestože tam zrovna trpěli nějakou reorganizací prostor, nemůžu si na jednání nijak stěžovat.
Mac byl předán a já se vrátil domů. A co teď? Na stolku prázdno, jen binec po odvezeném stroji. Já patřím k těm, co u počítače tráví hóóódně času!, a nejsem žádný fanatický demagog, který se do krve bude s každým hádat o přednostech maců. Ale nějak to na mě sedlo, i když můžu používat bábino prcadlo. Ale když jsem ho zapnul, abych si alespoň přečetl těch málo přes 100 mailů, co mi skoro denně přijde, tak mi ty Windowsy náhle připadaly nějaké hnusnější a odporné. Nevím jak je to možně, protože mi to nikdy tak nepřišlo. Ne že by babčino PC byl nějaký zázrak, spíše naopak. Stavěl jsem jí ho podle jediného kritéria, a to TICHO, protože neustále smolí nebo opravuje výplody chorých mozků středoškolské inteligence, naděje národa! Podařilo se mi to až na druhý pokus, a přestože jsou tam 2 větráky, tak je hlučnost nulová, a to i zblízka! (desktopová bedna, AMD Zacate 350M 1,6Ghz, 2,5″ HD s nízkou hlučností + vypalovajda. Paradoxně větší hluk dělá i její LCD panel !).
Takže jsem to nějak protrpěl a jal se dělat něco užitečného. Jelikož bydlím na baráku, tak se vždy něco najde. Můj normální den je asi takto:
Ráno cca od půl páté se vždy vrhnu k macíkovi a projdu poštu, internet, popřípadě něco udělám na lokalizacích. V půl sedmé odjede baba do práce, pak mám ještě nějaký čas, než se venku oteplí. No a dopoledne i odpoledne se střídá nějaká práce okolo baráku, podle toho co zvládnu s časem u macíka. A jelikož toho fyzicky moc nezvládám, tak čas strávený u maca převládá. Když je člověk slepoň, hluchoň, nemůže na nohy a navíc má přes 130kilo, moc mu to nejde.
Každopádně přijdu si domů oddychnout a děťátko nikde! Prázdný zaprášený flek na stole. Proboha co budu dělat? Kouknu na bábino pc a s odporem se zase kouknu na poštu, stáhnu jí tam aktualizace zkontroluji viry a bič a pryč. Chodím nervózně po bytě jako tělo bez duše a ŽERU! Občas jdu na zahradu se psem, ale ten neposlouchá tak si na něm vyleju vztek, pošmudlám zase něco okolo baráku a tak dokola. Prostě to nelze popsat jinak než že mám absťák! Ale ne po internetu, nebo po práci na počítači, protože přeci mohu dělat na windowsech. Baba mi pořád říká: Co tam pořád hledám? Je pravda, že normálně trávím u maca většinu dne. Zejména když lokalizuji, tak je to na dlouhou trať. Stává se, že u toho dřepím 10 hodin za den. Takže že by mi scházel macík? Co je proboha na něm tak jiného-lepšího?
Kdo zná mé výroky a názory na Mac z posledních dvou let, ten ví, že zrovna nadšením nad kvalitou železa ani softu od Apple nejásám a že kritizuji kudy chodím. Tak co se to proboha děje? Sám se považuji za člověka u kterého má navrch jednoznačně rozum a ekonomický náhled na problémy běžného života. Troufnu si tedy tvrdit, že kvality a přednosti Apple platformy člověk pozná teprve tehdy, když o ni z nějakých důvodů přijde! A asi bude záležet i na době s ní strávené. Možná, že když mám na stole Maca a jsem z nějakého důvodu nucen udělat něco na vedlejším pc s windowsy, tak je to jako bych na parkovišti opravoval Tráboše, pak obkroužil parkoviště kolem dokola s vědomím, že až přistanu, tak mě vedle čeká můj pohodlný Bentley se kterým pak odfrčím do záře zapadajícího slunce. Prostě Mac se mi asi zažral hluboko pod kůži, a dokonce asi víc, než bych si přál! S nadsázkou, kdyby nyní zdochla moje stará, tak by mě to možná tolik nezasáhlo jako blbá oprava mého macíka! Fuj, to je ale cynické, že?
Momentálně jsem v době, kdy se rozhoduji jak dál s touto platformou. Protože se mi nelíbí kam Apple směřuje kvalitativně ale zejména co se týká systému, zvažoval jsem různé varianty od nového maca s Lionem (k čemuž mám největší výhrady), přes postavení vlastního Hackintoshe, nebo Hackintoshe již hotového z Ruska, až po řešení s EFi-x. No po téhle zkušenosti si asi nechám to co mám, dokud bude sloužit.
Pro mě je problém Applu v tom, že má nedostatečné portfólio stolních počítačů, Mini je k ničemu, iMac 21 malá obrazovka, iMac 27 moc drahý, o Mac Pro raději vůbec nemluvit. Prostě chybí mezistupeň mezi Mini a iMac a iMac a Mac Pro ve formě nějaké klasické krabice, která by byla rozšiřitelná přes klasické verze PCI-e. Něco na způsob někdejších klonů od Umaxe nebo Power Tower v dávné historii. Schválně vynechávám přenosné verze, to není nic pro mne. Mě osobně nejvíce vyhovoval iMac 24″ 16:10, ale nejlepším řešením by pro mne byla ta rozšiřitelná krabice a monitor zvlášť.
No ještě na závěr k servisu. Přesto že mi neřekli v servisu, na jak dlouho to vidí, tak ve středu večer (odvezeno do prahy v pondělí hned ráno) jsem dostal zprávu, že je děťátko opraveno. Hned ve čtvrtek na osmou ráno jsem přešlapoval nedočkavě ve Vysočanech. Servis byl již po reorganizaci, Mac připraven. Po vyžádaném odzkoušení jsem Maca zabalil a hurá domů.
K sevisu nemám k jako takovému výhrady, vlastně spíše k dílenskému zpracování. LCD byl vyměněn, zda za nový, nebo jetý nevím. Zdá se, že je po celé délce dole něco podobného, kvůli čemu jsem panel reklamoval. Z nějakých důvodů jsem dostal i nové krycí sklo. Zda je součástí výměny LCD panelu netuším, spíše odhaduji, že jim při demontáži prasklo. To sklo tam nějak nepasuje, zdá se oproti původnímu o maličko větší a po jedné krátké straně a nahoře asi od půlky nezapadá zcela do rámu. Pak mi také z mého čisťoučkého neporušeného bílého transportního přebalu udělali rozdrbaný špinavý hadr na podlahu. Asi jsem si představoval, že tam lítají maníci v bílých pláštích v bílých rukavicích jako v reklamách. No každopádně stroj byl v záruce takže mě oprava přišla na 500-600 za naftu. Navíc jsem se dozvěděl, že Apple na tuto vadu iMaca poskytuje výměnu i po uplynutí záruky, což mě dost překvapilo. Je-li to ovšem přesná interpretace, vyplývající s rozhovoru s pracovníkem servisu netuším.
