Já a můj Mac – Vlastimil

I když iMac a operační systém Mac OS X využívám necelé dva roky, samozřejmě tomu všemu předcházelo nejdříve seznámení s počítači jako takovými a v té době se světem Windows…

Rád se s Vámi podělím se svoji počítačovou historií. Když jsem totiž končil školu v letech sametové revoluce, počítače téměř nebyly. Vzpomínám že vznikaly dobrovolné kroužky, kde v učebnách ležely oranžové IQ151, na kterých se po několika hodinovém ťukání do klávesnice ozvalo zapípání. Smál jsem se tomu a nechodil tam. Další a asi první seznámení bych datoval do let 1994, 95. Můj bratr, dnes IT specialista ve světě Windows, který se dodnes živí prodejem počítačových sestav a veškerým servisem v této komunikační oblasti, spravuje servery atd. měl v té době různé počítače od prvních modelů. Takže jsem sice měl možnost nakouknout do tohoto světa, ale vůbec nic mi to neříkalo. Vzpomínám na tu velkou krabici co měl na stole, jestli si dobře vzpomínám s názvem Schneider, se zeleno-bílým monitorem. Strkali se tam magnetofonové kazety a po dlouhé době pískání a pípaní se na obrazovce občas něco objevilo. Měsíce plynuli a bratr měnil jeden počítač za druhým. Ani si ty názvy už nepamatuji, něco jako tři osm šestka a čtyři osm šestka mi vážně nic neříkalo. Jen jsem vždy nechápavě koukal na monitor se spoustou ikon a ohýbací diskety co se zasunovaly do té bedny s hučícím ventilátorem. Počítače jsem měl zkrátka kousek od sebe, ale bez sebemenšího mého zájmu.

S příchodem počítačů do firmy pro kterou pracuji, jsem se začal postupně seznamovat jak to vlastně funguje. To bylo v letech 2001 až 2005. Začalo to tím, že bylo potřeba něco odeslat emailem, najít na internetu náhradní díl nebo vyhledat firmu, namísto listování ve zlatých stránkách. Začal jsem se postupně učit že tahle ikona je na internet, tahle na email, tahle mi přenese foto z telefonu do počítače, v téhle jsou složky a tam si můžu uložit dokument nebo foto. Jenže jak my už dnes víme, že vše nefungovalo tak jak má. Takže nebyl týden kdy jsem nepotřeboval nějakou pomoc. Hlavně jsem byl vždy zmatený mezi tou spoustou nepotřebných ikon a zástupců a bůhví čeho všeho dalšího. Pořád se mě to na něco ptalo, pořád samé klikání a potvrzování. Roky plynuly a já se rozhodl si také domů pořídit nějaký ten počítač. To se psal rok 2008. Především kvůli internetu a hlavně jako skladiště hudby a fotografií, kterých jsem začal mít po době nástupu digitálních fotoaparátů spoustu a které jsem měl poukládané všude možně po cédéčkách a pamětových kartách. Ani si nepamatuji parametry computeru který mi bratr složil za nákupní ceny, ale cena byla cca 35000,-

V té době to byla pro mě pěkná plechovo-plastová hučící bedýnka, placatý monitor a velké množství kabelů trčících počínaje z klávesnice a konče mikrofonem nebo reproduktorama. Zkrátka, spleť na stole jak má být. Je pravda že v té době jsem se teprve více začal učit co je to vlastně disk, programy, aplikace atd. Snažil jsem se proklikávat všelijakým nastavením a možnostmi které nabízel Windows XP. Nikdy neuběhl ani týden, aby vše fungovalo normálně a nepotřeboval jsem pomoc a radu. Tento počítač jsem vlastnil zhruba jeden a půl roku, než jsem ho pak za šlupku prodal a koupil svůj dnešní iMac 27“.

Ale jak jsem se vlastně dostal k Macu a výrobkům od Apple vůbec?
V roce 1997 se mi naskytla možnost koupit první výrobek od Applu, iPod classic 160GB od známého který ho dostal darem. Nevěděl co s tím, takže čtyři tisíce co jsem mu za něj v té době dal, byly pro něj užitečnější. Bylo v něm asi 10GB hudby, kterou mu do něj někdo „nahrál“, takže se sluchátky to byla pro mě pěkná empétrojka. A až s koupí mého prvního počítače o necelý rok později, jsem se začal zajímat co to vlastně je a jak do něj dostat hudbu a filmy. Takže následovalo seznámení s iTunes, konvertování filmů a dokumentů. Velmi brzo jsem využil celou paměť tohoto přenosného přehrávače a měl radost kolik se tam toho vlastně vejde. Za nedlouho následoval iPod Touch druhé generace. Byla to pro mě zázračná dotyková placička, s barevnými obrázky (ikonami). To už nebyla jen nějaká empétrojka. Těch možností využití které se otvíraly se mi líbily. Měl jsem v kapse hudební přehrávač, zápisník, kalkulačku, předpověď počasí a v neposlední řadě i plnohodnotnou navigaci, která sice fungovala jen ve spojení s držákem do auta který měl GPS modul, ale já byl rád že je vše v „jednom“! Jenže synchronizace s iTunes a počítačem ve kterém byl Windows, nebyla vždy jednoduchá. Vzpomínám na nespočet hodin proklikávání, zasekávání a mizení různých dat. Začal jsem pomalu googlovat informace o počítačích Mac. Kdesi jsem totiž slyšel že je tam prý vše jednodušší. Ale… prý tam není kompatibilita s Windowsem, není to česky, spoustu programu se musí kupovat atd. Ano, dnes vím že to byly bláboly. V létě 2010 jsem se rozhodl koupit Maca a dát valem složitosti ve Windows. Neměl jsem v tomhle jakoukoliv podporu od známých a přátel, neznal jsem vůbec nikoho kdo by měl Maca. Ba naopak mě okolí odrazovalo. Rozjel jsem se tedy k autorizovanému prodejci iStyle do Prahy. Prodavač a specialista, pan Havelka, mě velice ochotně vysvětlil základní informace a poskytl odborné rady při přechodu na operační systém Mac OS X Snow Leopard. Po druhé návštěvě prodejny jsem už odcházel s obrovskou krabicí a v hlavě se mě honila spousta otázek co se stane, až to doma připojím tím jediným kabelem do zásuvky. Pro jistotu jsem si k tomu koupil tlustou kniho o téměř tisíci stránkách – kompletní průvodce pro Mac OS X. (otevřel jsem jí dodnes jen párkrát)
A to byla asi poslední tečka za Windowsem…

Doma se nestalo vůbec nic, tedy nic s čím bych si nevěděl rady. Systém naběhl, snadno se připojil k mé domácí wi-fi a začal jsem postupně do něj ládovat svá data a soubory. A hlavně! Začalo mi docházet že je tam vše jednodušší, srozumitelnější, přehlednější, nenáročný pro začátečníka a běžného uživatele. A ten krásně velký monitor, spousty místa, čistota. Mimo jiné, nedávno jsem měl možnost usednout na chvilku k jinému, údajně led monitoru s dvoupísmenovým názvem výrobce. Vážení, to se nedá srovnat. Myslím že to led monitor, tam píšou jen opravdu na krabici. Kdo totiž neusedne k Macu, ten nepozná tu křišťálovou čistotu a jasné barvy.

Po pár měsících používání iMacu jsem byl velice spokojený a uvažoval o nějaké té záloze dat, přeci jenom co kdyby? Souhra náhod, porucha starého routeru, mě odhodlala ke koupi 1TB Time Capsule jako zálohovací stanice. Ta krásná placatá bedýnka ihned po připojení do sítě začala šířit po mém domě síť wi-fi. Krásně se našli s mým iMacem a stačilo pár jednoduchých nastavení a automaticky se celý počítač začal zálohovat do tohoto zařízení. Prostě paráda, žádné kabely, žádné tlačítka. Vše funguje jak má. Děkuji Applu že vyrábí takovéto zařízení, které lze jednoduše sesynchronizovat a bez dalších zásahů používat.

Jako poslední mi do Apple rodinky přiskočil iPhone 4, který se mi povedlo vyfasovat v zaměstnání. A jsem velice rád. Děkuji i tímto firmě pro kterou pracuji. S telefonem nebyl vůbec problém, neboť jsem již vlastnil iPod Touch, takže otázka naučení se sním a synchronizace, byla několik minut a telefon praskal s pamětí ve švech.

Tolik asi o mých zkušenostech a začátcích s výrobky Apple. Děkuji jejich zakladatelům, že chtějí aby byl počítačový svět jednodušší a skutečně ulehčil práci a život s tím spojený.

Děkuji i zakladateli těchto webových stránek, který spolu s dalšími redaktory velmi přispívá informovanosti o výrobcích Apple a jak už je v názvu Český Mac obsaženo, jsou ušité jak na míru nám Čechům, kteří mají již Macy a určitě i těm kteří si ho brzy pořídí.

Na závěr bych se chtěl ještě přiznat, že vlastně tak úplnou tečku za Windowsama jsem vlastně neudělal. Ve firmě pro kterou pracuji jako technik výroby, strojař a konstruktér, ještě dodnes používám notebook s Windows 7. Ale i těmto časům se blíží konec. Zhruba do měsíce ho vyměním za Mac Book Air a velmi rád se s Vámi podělím o to, co se vlastně stane když se jako nový rozbalí a poprvé zapne….

Těším se a přeji Vám všem pěkný den. Vlastimil.