Já a můj Mac – Antonín

Mé počítačové začátky se datují kolem roku 2003. Byl to stolní počítač Windows XP, který byl určen především na práci mého otce, takže jsem se na něj dostával zřídka. To mi bylo zhruba 10 let. S počítačem jsem se seznámil velice rychle, ale spíše přes hry, což je u takových „dětí“ snad běžné. Poté se přidaly úkoly ze školy, prezentace, čtenářský deník, tudíž jsem počítač poznal i ze strany pracovní…

Psal se rok 2005 a strýc, který žije v Anglii, si objednal iBook G4, který nadchl mého otce, a tak si řekl, že by si ho chtěl koupit také. Koupil. Byl určený pro mne, abych poznal i něco jiného než jenom Windows.

G4 se stal mým koníčkem. Učil jsem se jej používat, ale potřeboval jsem hodně radit. Nejvíc mi pomohl „Bigtea“, který byl jablečným nadšencem již léta. Za to mu patří velké díky. Každým dnem jsem objevoval nové věci. Nadchlo mě to, ale bohužel jenom mě. Kamarádi se k tomu stavěli velice pasivně, protože to neznali. Smáli se mi, že s nimi nemohu sdílet nadšení z nových her přes iBook, ale že k tomu potřebuji stále XP. Žil jsem si svůj vlastní život s jablkem. Stal jsem se osamocenou ovcí.

Je rok 2008 a iBook již výkonově pokulhává, a tak je třeba jej vyměnit za nový. Volba padá samozřejmě na Apple. Tehdy to byla horká novinka. Hliníkový, třinácti palcový MacBook. Bomba. I ta cena byla bomba. Bylo mi 15 let a peněz jsem moc neměl, tudíž jsem musel začít něco dělat. Během vydělávání jsem zkontaktoval firmu sídlící v Hodoníně. Začala e-mailová konverzace s jejím šéfem a já se dozvídal, že je možné si ho upravit dle svého. To tehdy znamenalo z původních 2GB RAM pořídit 4GB RAM, vyměnit běžný pevný disk za nový, rychlejší SSD. Nová technologie bohužel pro mne byla mimo mou cenovou relaci. Musel bych si připlatit minimálně 15 000. Nemožné, takže jsem zvolil pouze čtyř gigové RAM paměti, výkonnější 2,4 GHz procesor s podsvícenou klávesnicí. Nyní došla na řeč cena. Oproti ostatním notebookům byla o dost vyšší, ale co bych pro Apple neudělal. Začal jsem pracovat a mezitím se notebook objednal. Bohužel šlo o tzv. BTO konfiguraci, takže jsem musel čekat minimálně 5 týdnů, než jej dodají, protože se musel zkonstruovat ve Spojených státech. Opět, co bych pro to neudělal. Objednáno, záloha zaplacena.

Plynuly týdny a týdny. Já byl nedočkavý a po uplynutí 5 týdnů jsem začal mejlovat a telefonovat, jestli je MacBook na prodejně. Nebyl. Vyskytly se potíže, neboť musel nejprve cestovat do Maďarska a poté do České republiky. Týdny plynuly. Dvakrát týdně jsem volal, ale pokaždé jsem slyšel odpověď NE. Dny plynuly a plynuly. Minuty se provolávaly a provolávaly. Najednou mi bylo řečeno, že Mac dorazil. Okamžitě jsme sedli do auta a jeli pro něj. Bylo to přesně 59 dní od závazné objednávky.

V prodejně na mne čekal. Krabice byla zhruba o 60% menší, což mne vyděsilo. Otevřel jsem krásnou bílou krabici…náádhera. Byl to neskutečný pocit. Tak hladký. Tak krásný, ale také studený. A byl můj. Okamžitě jsem mu koupil pouzdro, aby se mu nic nestalo, zaplatili jsme a jeli domů. Celou cestu jsem se s ním mazlil. V 15 letech takový notebook. Byl jsem nejšťastnější člověk na světě.

Nyní jsou to tři roky, co jej vlastním. Bohužel, iBook mi odešel do polovodičového nebe, ale stále zůstavá semnou. Nikdy ho nedám pryč. Je to kus mého dětství. [break]